Klubíčka

Včera v 10:44 | Silmarilli |  Vánoční pečení
Jeden rok, jsem sem naházela recepty na klasické vánoční cukroví. Ale tak nějak jsem sem nedala cukroví, které pravidelně děláme a bez kterého si vánoce neumím ani představit. Tentokrát se konkrétně budeme bavit o klubíčkách. Tohle cukroví dělávala moje maminka. Jako malá jsem tomu říkala hovnousci :D Ale strašně jsem tomilovala a miluju do teď. Takže tady je receptík.

ps: Omlouvám se za obrázek, je odtud a časem doplním svůj.

Suroviny:
250 g hladké mouky, 100 g moučkového cukru, 200 g hery, 1 celé vejce, 2 balíčky vanilkového cukru, 2 balíčky vanilkového pudinkového prášku, barevné perličky na ozdobu a pokud chcete klubíčka čokoládová stačí přidat trochu kakaa

Postup:
1. Moučkový cukr, heru, mouku vajíčko, oba vanilkové cukry a pudinkový prášek zpracujeme ručně nebo v kuchyňském robotu v hladké těsto. Vytvarujeme ho do bochánku, který zabalíme do mikrotenového sáčku a necháme minimálně jednu hodinu odležet v lednici.
2. Těsto pak po malých kouscích protlačujeme lisem na česnek na vymazaný plech jako klubíčka vlny.
3. Jednotlivá klubka posypeme barevným cukrářským zdobením a pečeme v předehřáté troubě při teplotě 160 °C asi 8 minut.
4. Po vyndání z trouby klubíčka necháme vychladnout a uložíme do papírové krabice do chladu.

 

Adventní neděle

Pátek v 10:44 | Silmarilli |  Život dospěláka
Jako každý rok, ani letos tu nesmí chybět soupis adventních nedělí, tak jak vychází letos. Vždycky svůj byteček hodím do vánočního kabátku o pár dní dřív, abych si tak ten advent užila. Protože bych si ho tak nevychutnala, kdybych celý den lítala jak zběsilá a pak bych si měla v klídečku sednout a vychutnat si tak zapálení první svíčky. Takže i letos to tu je a doufám, že s dostačujícím předstihem :)



R.L. Mathewson - Hra s láskou

Čtvrtek v 11:18 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Originální název : Playing For Keeps
Série : Pekelní sousedé
Díl : 1
Rok vydání : 2011
Rok vydání v ČR : 2015
Počet stran : 208
Nakladatelství : Mladá fronta

Všichni, ať už bydlí v centru nebo na předměstí, mají jedno společné: souseda, kterého by nejradši majzli palicí po hlavě, zamkli do kufru auta a vysadili někde uprostřed lesů, zatímco by si radostí mnuli ruce, že tentokrát už cestu zpátky nenajde.

Však víte, co mám na mysli. Člověka, který vám krade noviny, nechává pobíhat psa po vašem čerstvě posekaném trávníku, celou noc vás ruší řevem hudby, parkuje na vašem místě a prostě vám dennodenně šíleně otravuje život.

Jenže co když se najednou všechno semele tak, že se do toho pekelného souseda bezhlavě zamilujete? Co pak?
To totiž potkalo Haley, a to se setsakramentsky bránila. Pevně si vytyčila pravidla hry, aby náhodou nezapomněla, čeho je ten darebák od vedle schopen. Jenže když přeskočí jiskra, jde dřív nebo později stejně rozum stranou...
 


35 šatičky

7. listopadu 2018 v 12:08 | Silmarilli |  Změny blogu
Uf, je to úspěšně za mnou. Nastaveno! Hotovo! Aspoň doufám. Případné mouchy časem doladím :) Ted už toho mám plné zuby.Tohle zkoušení, nastavování, předělávání a ladění ....ke konci vždycky lituju, že jsem se do něčeho takového pustila. Nic nespolupracuje jak má a já jsem z toho akorát na prášky! :D Ale jo, myslím, že se to docela povedlo a že to nevypadá nejhůř. Je zima, blíží se vánoce a tenhle nový vzhled nepřipomíná ani jedno. Snad možná, že barvy jsou spíše zimní. Furt je to lepší než to o co jsem se pokoušela minule. Z toho vyšel čistě letní layout s kytičkama a ten by tu v tuhle dobu působil opravdu dost nepatřičně. Ale změna byla potřeba. Ta zelená mi lezla strašně krkem. Navíc, jsem se aspon zatím opět odreagovala u něčeho trošku jiného. Takže palec nahoru za změnu :)



Listopadový Můj Super Box

6. listopadu 2018 v 12:46 | Silmarilli |  Meme,projekt, Výzva
Můj super box, se pro nás pomalu stává samozřejmostí, kterou očekáváme každý měsíc. Pokaždé čekáme, čím nás znovu překvapí. A tak si možná trochu připadáme, jako o vánocích, kdy jsme jako děti trhaly balící papír. Ten moment, kdy už dárek máte v rukou, ale ještě netušíte co je uvnitř. Dobře, tohle asi bylo trochu moc, ale je to podobné. Takže když dnes pošták zazvonil a já uviděla,že nese box, který měl dorazit až zítra, byla jsem nadšená. A co v něm teda bylo?


Kate A. Boorman - smrtná zima

1. listopadu 2018 v 16:13 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Série - Smrtná zima
Díl : 1
Rok vydání : 2014
Rok vydání v ČR : 2015
Počet stran : 336
Nakladatelství : Host

Nikdo neopustí osadu, pokud chce přežít.

V imaginárním světě připomínajícím středověk žije v osadě uprostřed tajemných lesů patnáctiletá Emmeline. Puritánská komunita dodržuje přísná pravidla, která mají ochránit její členy před nebezpečím pocházejícím z okolních hvozdů. Emmeline ví, že vydat se mimo osadu je přísně zakázané, avšak stromy v lese jí cosi šeptají a táhnou ji na zapovězenou cestu.
Když zůstane tady, čeká ji manželství, o které nestojí, a život vedle kluka, jehož nemůže mít. Ale venku? Malmaci číhá a zima se blíží...

Od začátku kniha vypadala velmi slibně. Každou stránku jsem otáčela dychtivá touhou zjistit co bude dál. Ale čím jsem byla dál, tím mé nadšení bylo menší a menší. Kniha má určitě potenciál, ale tak nějak celému ději chybělo něco...Prostě něco, co by tomu příběhu dodalo to pravé ořechové. Aspoň takový pocit, jsem měla z knihy já. Takže už proto si další díl nepřečtu. Vůbec se mi do něho nechce. Ale kniha si určitě najde své čtenáře a příznivce, jen to nebudu já ...:)
Ráda bych napsal víc, jenže to už bych byla nahranici a možná bych tak vypustila malý spoiler, což nechci.


Jenny Hánová - Všem klukům, které jsem milovala

30. října 2018 v 16:12 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Originál název : To all the boys ive loved before
Rok vydání : 2014
Rok vydání v ČR : 2015
Počet stran : 320
Nakladatelství : Cooboo

Milostné dopisy mají mnoho podob. Lara Jean nikdy žádný nedostala, ale pár už jich napsala - na rozloučenou. Lara žádnému klukovi nedala najevo, že se do něj zamilovala. Místo toho mu napsala dopis o tom, jak se cítí, pečlivě ho zapečetila a schovala do krabice pod svou postelí. Ale jednoho dne dopisy z krabice zmizí a Lara zjistí, že je někdo rozeslal. A najednou musí čelit všem svým pocitům, které před světem - a hlavně přímo před adresáty - pečlivě ukrývala! A jak se postupně vyrovnává s minulostí, zjišťuje, že něco dobrého to rozeslání dopisů přece jen přineslo.

Někde jsem četla, pokud tuhle knihu dočtete, zaručeně sáhnete po dalším díle. A je to pravda. Jen co jsem zhltla poslední řádek a poslední slovo, otevírala jsem a znovu zavírala pusu. I hned jsem čapla díl druhý, ale bylo příliš pozdě a já po prvních pár stránkách zjistila, že jsem příliš unavená a knihu bych si tak nevychutnala. Takže, mezitím co to tady čtu, hořím zvědavostí.
Pro mě je tohle kniha skvělá na relax. Není to žádné světoborné čtení, ale kniha, kde je trochu humoru a plno sympatických postav. Takže příjemná četba, to určitě je :)

Další články


Kam dál