Únor 2007

Gothic obrázky 34

28. února 2007 v 15:48 | angel

Sadista vraždil kočky

28. února 2007 v 15:46 Týrání zvířat

Sadista zatím vraždí jen kočky

Pozor! V kladenské čtvrti Švermov žije brutální sadistický psychopat! Vyžívá se v cizí bolesti, dělá mu radost, když může týrat a mučit živé bytosti.

FotoJeho zvrhlost zatím odnášejí kočky. Nikdo ale neví, kdy bude chtít vědět, jak se chová člověk, když se z něho strhává kůže, pověsí se za krk, zlámou se mu kosti, vymáchá se v hořlavině a pak zapálí. Přesně tohle totiž neznámý sadista udělal s kočkou, která mu naposledy přišla pod ruku.
Šílený psychopat žije zřejmě v kladenské ulici Hajníkové nebo jejím blízkém okolí. Už léta se tu ztrácely kočky, ale to, co se stalo nedávno, přesáhlo už všechny meze. "Veterinářem jsem osmnáct let, ale takovou hrůzu jsem viděl poprvé," řekl Blesku František Pochobratský, který ztýrané kočce v posledním tažení dal injekci z milosti.
Všechno začalo tím, že si děti všimly, jak těžce zraněné zvíře zalézá pod auto zaparkované v ulici Hajníkové. "Volaly hasiče, městskou policii a nakonec státní policii. Nikdo se ale kočkou nechtěl zabývat," řekla právnička Klára Slámová, která zastupuje Pražský spolek ochránců zvířat.
Děti volaly na pomoc dědečka jednoho z nich. To už bylo zvíře přimrzlé k ledu pod autem. Mladík ze sousedství kočku vysekal a odvezl ji k veterináři.
"Kočka musela být delší dobu zavěšena za krk. Během mučení jí pachatel vytrhával srst i s kůží, surově ji bil a přerazil jí levou zadní a pravou přední nohu. Ještě živou ji polil hořlavinou a zapálil," popsala zranění předsedkyně spolku na ochranu zvířat Hana Janišová.
Ochránci zvířat podali trestní oznámení na neznámého pachatele. "V něm jsme zdůraznili, že zcela jasné projevy těžkého sadismu naznačují, že pachatel může být nebezpečný i lidem," řekla právnička Slámová.
To potvrdil i psycholog Jan Cimický. "Vůbec není vyloučeno, že takového člověka omrzí svůj sadismus vybíjet na zvířatech a napadne ho zkusit to na lidech," varoval.

konec

27. února 2007 v 16:36 Moje Básnicky
konec
V potoce voda šumí
po kameni teče
plavovlasá dívka tam sedí
z oka jí slza steče
za ní tmavý les
a vítr ohýbá korunami
nahání jí to děs
tet ohlíží se na všechny strany
však nevidí nic
i přesto něco slyší
vítr pohladí jí líc
ten strach a samota jí ničí
nemůže to vydržet
celý svět proklíná
kdyby jí tak mohl někdo zadržet
tet na posledy se usmívá
zavře zločin
všem dává z bohem a mír
tet spáchá zločin
už bude mít klid
žiletku ostrou vytáhne
tet naposledy se protáhne
v klidu pokoji a míru
si přeřeže první žílu
ztratí vědomí
a však kácí se k zemi
napoví jí svědomí
že tet už všechno končí …

Azuzephre...3

27. února 2007 v 15:52

sebepoškozování jak to vidí jedna holka

26. února 2007 v 17:10 Sebepoškozování :(
V žádném článku od odborníka jsem nenašla pravý důvod sebepoškozování, který vidím já, pokusím se to vysvětlit, jak se na tento 'problem' dívám. Odborníci píší něco, co se učili s největší pravděpodobností na škole, že to je porucha a musí se to léčit, ale ono se to léčit nedá, snad jen pomalu odvykat. V jejich článcích najdete pouze to, co to teoreticky je, ale proč to někdo dělá prakticky? Co z toho má? Z těchto článků nevyčtete nic, jen teorii, jak jinak, když to nikdy nezažili. Ten, kdo tím trpí, ten se v tom prostě nenajde.
Takže...sebepoškozování je působení si zranění, je jedno čím, když máte takové stavy je vám jedno, že to něčím bolí víc a něčím míň, hlavně, že to bolí a vám to poznamená. Na okolí a co tomu řeknou lidé se nedíváte, je vám to prostě jedno. Jen chcete na chvíli něco cítit - bolest, nebo se zblázníte. Je to táké časté u depresí, máte psychickou bolest a tak ji vyrovnáváte tou fyzickou, není to způsob jak se zabít, ale způsob, jak se vám uleví. Je to nevysvětlitelný pocit, co zažíváte, ale myslím, že to někteří z vás pochopí až příliš dobře, protože to znáte. Kdyby jste si neubližovali, pak by to bylo ještě horší, takto se soustředíte na něco jiného, na bolest, na krev a na depresi v tu chvíli ne, uleví se vám.
Ale pozor! Když tohle u vás přeroste do takového stavu, že si budete ubližovat čím dál častěji a ani ne v takových situacích (deprese), ale jen lehčích, pak se hlídejte.
Je jen krůček k tomu umět se pořezat do kosti, když vám nevyjde nějaká věc, co vás jen mrzí a jste z ní smutní, nebo jen z nudy. Potom se velmi těžko hledá cesta zpět.
z kopírováno z
kackaa.blog

Sebepoškozování:(

26. února 2007 v 17:05 Sebepoškozování :(

Sebepoškozování :(

23.9.2006 15:11 | Sevepoškozování
Sebepoškozování
Sebepoškozování
Odborníci ho popisují jako novou závislost. Záliba v ubližování si se rozmáhá napříč společenskými i věkovými vrstvami. Začalo se o ní mluvit před dvanácti lety, kdy princezna Diana poprvé veřejně přiznala, že si sama fyzicky ubližuje. "Cítíte tolik bolesti uvnitř, že se snažíte ublížit si na povrchu," řekla tehdy v televizním rozhovoru pro BBC. Diváci byli v šoku. Do té doby bylo sebepoškozování tabu a na lidi, kteří ho prováděli, se všichni dívali s nedůvěrou a nepochopením. Najednou tady ale seděla obdivovaná, inteligentní a krásná žena, která byla pro velkou část veřejnosti vzorem. Dneska je jasné, že to už není okrajový jev, ale stále větší problém. A to i v Česku.

"Můj pocit zoufalství byl někdy tak velký, že jsem chtěla fyzickou bolestí zahnat tu psychickou. Jindy jsem se naopak cítila tak otupělá, že jsem se chtěla přesvědčit, že ještě něco prožívám," přiznává jedna z dívek, která se poškozovala. Nepřála si uvést své jméno, a tak jí říkejme třeba Monika. Obdobných výpovědí je přitom plný i internet. A není to příjemné čtení ani poslouchání. "Jednou jsem dokonce řízla tak hluboko, že jsem musela na šití. Teď už je to ale pryč. Vyřešila jsem si některé věci v sobě, smířila jsem se s tím, jaká jsem. Nejsem teď na sebe tak náročná a dávám si i pozor na určité situace. Nenechávám svoje pocity dojít do extrému."

Beze strachu z bolesti
To, že si někdo ubližuje, přitom vypadá nepochopitelně, možná až děsivě. Strach z bolesti přece patří do základní lidské výbavy, která nám pomáhá přežít. Z poznatků, které shromáždila Karen Conterio, ředitelka amerického programu SAFE Alternatives, vyplývá, že typickou obětí sebepoškozování je inteligentní, citlivá žena ze střední nebo vyšší střední vrstvy, ale s nízkým sebevědomím. "Sebepoškozování většinou začíná v dospívání, v chaotické a zmatené době, kdy emoce běží naplno, a naopak sebevědomí se snižuje," řekla na poradenském serveru www.dr­drew.com. I v České republice je dospívání dobou, kdy mnohé sebepoškozovatelky začínají. "Může nastat i situace, že se ho žena poprvé dopustí třeba v pětadvaceti, kdy se dá mluvit o určité doznívající adolescenci. Sebepoškozování se může objevit v celé šíři mladého věku, je ale málo pravděpodobné, že by se projevilo až ve zralé dospělosti," podotýká psycholožka Jana Kocourková z Dětské psychiatrické kliniky pražské Fakultní nemocnice Motol.

"Začala jsem o prázdninách v sedmnácti. Byla jsem zoufalstvím mimo a chtěla jsem, aby ta bolest, že jsem úplně sama, už skončila, aby to bylo pryč. Vzala jsem si nůž a řezala se na ruce. Nebyly to hluboké rány, ale i tak, uvolnilo mě to," potvrzuje Monika. "Bylo léto, nosila jsem krátké rukávy, tak jsem tvrdila, že jsem se poškrábala o nějaké křoví. Pak jsem to začala skrývat."

Tělo jako důkaz
Princezna Diana není jedinou slavnou osobností, která přispěla k tomu, že se o tomhle jevu začalo otevřeněji diskutovat. Angelině Jolie bylo třináct, když se nožem zranila poprvé, a pokračovala v tom až do šestnácti. I ona později přiznala: "Snažila jsem se něco cítit, hledala nové věci, měla romantické představy o krvi. Ubližovala jsem si. Teď už chápu, že to bylo volání o pomoc." Na rukou Christiny Ricci zase najdete drobné jizvy - udělala si je sama zapalovačem. "Jak vám najedou endorfiny, bolest se dokonce zmírní. Trvá to chvilku, malé štípnutí, a potom už doopravdy nic moc necítíte, naopak to uvolňuje." Christina si po­dle svých slov ubližovala tehdy, když se snažila udělat dojem na kluky nebo byla naštvaná, že není dost hezká. "Byla jsem rozčilená, tak jsem to udělala, uklidňovalo mě to. Je to strašný způsob, jak se cítit líp. V mozku ale máte dvě části, a jedna chce zničit tu druhou. A myšlenka sebezničení je občas velmi romantická. Teď už to ale je za mnou," řekla. Několik jizev 'zdobí' i levé předloktí Johnnyho Deppa, který je bere jako připomínku důležitých okamžiků v životě. "Moje tělo je svým způsobem deník. Je to něco, co dělali námořníci, určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače," vysvětloval v časopise Details.

Závislost na uvolnění
Právě vztah k tetování nebo piercingu vás v souvislosti se sebepoškozováním možná napadne jako první. "Někdy se říká, že jde o socializované formy sebepoškozování," vysvětluje psycholožka Kocourková. Jenže zatímco rituály nebo zdobení těla hrají určitou společenskou roli, funkce sebepoškozování je jiná. Obvykle má lidem, co se zraňují, pomoci vyrovnat se s obtížnými emocemi, které nezvládají jiným způsobem, a tak ➤ se je snaží vyjádřit přes své tělo. Nikoli ale proto, aby dávali najevo, že potřebují pomoc - hlavním cílem sebepoškozování je totiž získat úlevu, ne pozornost. Svá poranění většinou skrývají, třeba pod dlouhým rukávem nebo kalhotami. Právě ruce a nohy jsou totiž nejčastějším místem zraňování, na­opak na obličeji byste se s ním setkaly jen výjimečně. Mnoho z těch, kteří se zraňují, přitom v životě funguje zcela ,běžně' a o tom, co se s nimi děje, často neví ani rodina nebo přátelé. Tenhle jev je rozšířenější, než byste čekaly. Odhaduje se, že třeba ve Spojených státech sebepoškozováním trpí asi dva miliony lidí.

Řezání se, pálení kůže nebo píchání jehlami - to jsou vlastně jen o něco drastičtější formy sebepoškozování než anorexie a bulimie. I týrání se hlady nebo dobrovolné zvracení jsou způsoby, jak se odmítat. Obojí souvisí s problémy s vnímáním vlastního těla, prožíváním sebe sama. A obojí se záhy stane závislostí. Postupně totiž přestává jít o reakci na nějakou událost: uvolní se mechanismus jako u braní drog. Tělo chce chování, které přináší úlevu.
"Než se poprvé pořežete, pamatujte si: bude vás to bavit. Zjistíte, že krev a úleva od bolesti jsou návykové. A to i tehdy, když si myslíte, že si uděláte jenom pár zářezů, které nejsou hluboké a lehce se zahojí. Budou totiž hlubší," napsal na serveru
www.recoveryourlife.com pisatel s přezdívkou D.A.A. "Buďte připraveni, že z deseti zářezů se stane sto. Že váš život se bude točit jenom okolo zraňování a zakrývání. A počkejte, až poprvé říznete moc hluboko. Když budete osamělí, všechno se stane možným nástrojem: nůžky, klíče od auta, jehla, svorky nebo třeba i pero. Budete si přát, abyste s tím nikdy nezačali, protože to budete nenávidět a současně i milovat. Nebudete bez toho moct žít."

Začněte mluvit
Judith Lewis Herman, autorka knihy Trauma and Recovery, tvrdí, že sebepoškozování se často dopouštějí ženy, které byly zneužívány nebo týrány v dětství. Fyzická bolest je pro ně totiž snesitelnější než emocionální. "Vysoké procento těchto klientů trpí různými poruchami osobnosti, jejich emocionální nastavení nedovede zpracovat těžké prožitky, vztahy," říká psychiatrička Gabriela Šivicová z pražského centra RIAPS. Mezi ,spouštěče' sebe­poškozování pak může patřit ztráta vztahů nebo problémy v nich, šikana, stres v práci, zneužívání. "Důvod ale nebývá často jasně vyjádřen, mnoho pacientů neví, proč to dělá. Teprve potom se hledá význam jednání, které je často nevědomé," upozorňuje psycholožka Kocourková. Sebepoškozování obvykle trvá několik let; déle, když se problém neléčí. "Pokud má být pomoc účinná, je třeba pracovat s osobností člověka. Proto nastupuje psychoterapie, která by měla být zaměřená právě na zjištění, proč se sebepoškozování projevilo, a na to, aby se klient naučil jiné způsoby uvolnění emocí a neobracel je proti sobě," říká doktorka Šivicová. Důležitou roli hraje i okolí, které by nemělo problém přehlížet. Řadu informací o sebepoškozování lze nalézt i na internetu, například na serveru www.selfharm.net nebo na www.doktorka.cz, kde existuje i diskuse na téma sebepoškozování.

Především si ale pamatujte, že sebepoškozování je určitá forma komunikace, cesta, jak vyjádřit své pocity.


Gothic obrázky 33

26. února 2007 v 16:30 | angel

co vidí kočky ??

26. února 2007 v 16:29

od Lásky az ke smrti

23. února 2007 v 13:35 Moje Básnicky
Laska je jako kvítí co na něj slunce svítí
hřeje a dodává ti štestí které tě osvítí
S láskou přichází smutek ale i radost ,
nikdo však nemá skromnost !
S láskou přichází i první trápení co v tvém srdcí zabolí...
S láskou můžeš zemřít nebo žít,
ale nesmíš nic víc než doopravdy chtít......
Chtít to co lidem ubližuje............
Chtít to co nás zbližuje....
nikdo pořádně neví co je to Láska,
nekdy se trhá jak lepící páska !
Dokáže i kousky slepit spátky
někdy to ale jsou jen hrátky !
proč kolikrát zavede nás na rozcestí
proč ukradne nám naše štěstí...
Proč neumíme jít potom dál...
Proč naše lasky někdy tak rychle zmizí......
Proč všechno tak rychle končí??
Láska je dlouhý pojem
a někdy prostě musí dát sbohem!
Jen v našem srdci zůstává ta krása zdlouhavá.
Ničí lidem osudy,ale sama nezna ostudy.
Ona ví proč je taková
neb ona sama bývá bláhová!
A lidi jsou jen hrou v jeji hře,
která se nikdy nemá ukonce.
Jenomže bezní života není to přeci víme
a nebo jsme jen bláhoví....?
tolik otázek a žádná odpověd
kolikrát sami sebe se ptáme proč se nad tím trápit
stačí dát jen zbohem jen že pak už nelze se vrátit
věříme na osud i na náhody
tet užít bysme siměli svobody
dokut nespoutá nás láska tolik obávaná tolik chtěná
dokut nenasadí nám pouta tolik nenávyděná
život nás učí vážit si všeho
pak nám však podstrčí jeho
toho do koho sme bezhlavě zamilovaní
a píšeme si krásné psaní
pak však přestanem si vážit i přátel
a uvědomíme si že život nám zatím uletěl…..
Nejsme si vědomi našich chyb
co děláme,to už se nedá navrátit.
Jsme pouze loutky těch jejích her
co nás tahnou někam kam sami cestu neznáme
a přitom ji oslepeně hledáme.
Uvědomit si,že láska není hra vlastně jenom sázka.
Co vsadíš co dáš a co máš.....
Ta sázka co ovlivní ti život
Ta sázka co umí trápit a tebe si koupit.
Nevíš,neznáš,ale přitom si si jist,že víš co děláš.
Ano,je to tak sázka je láska a naopak.
tak přestanme si hrát se svím životem
proč udávat směr který nechceme
proč ti co nám ublíží si myslí že všechno sneseme
sme přeci taky lidé máme city a bolí nás srdce
nejde se rozloučit tak lehce
nelze nám poroučet
tak proč smími city sis hrál
a pak si tu hru dohrál
řeksi sorry to prostě nejde nejsi ta co hledám
snad tě nikdy neschledám ..
Ted sama sedím v pokoji
a mé oči mě vždy prozradí.
A tady brečím celé hodiny
a myslím na naše krásné chvíle
co zničil si aniž by si řekl důvod.
Tys ten co mě ničí
a ve mě to všechno kříčí.
Jenže nikdo mi není nablísku
co pofoukal by mou bolístku.
Co bral by mě do náručí.
Co říkal by mi tvůj usměv je mou duší.
Já už nevím kudy kam,
nevím nic jen slzy tiše polykám.
Proč?Ptám se stokrát a dokola až točí se mi hlava.
Už žít mě nebaví,pro lásku jsme tak chápavý
pro lásku dokážem se zabít
pro lásku všechno jen né se jí zbavit!
A tak ted ležím ve vaně a mé ruce jsou krvavé!
Nebolí to jen tiše stekají mé pramínky bolesti
co v žilách mi kolují.
Já zbavit se jich chci a už nikdy se nevzbudit,
nikdy nepromluvit nikdy už nikdy!
mé víčka pomalu klesají
a myšlenky sou klidné
ted však v hlavě otázky mi běhají
jestli volba to byla správná
jestli chci všechno promarnit zahodit
ale už je pozdě
už tělo chladne a pomalu se potápí
do teplé vody která se ochlazuje
ruce slábnou tep spomaluje
už necítím nic jen unávu .....
potápí se mé špinavé tělo bez tak zničené z věčného trápení se
už nedýchám ....
všechno je pryč ted pevně v rukou svírám klíč
kterým zamču tuhle kapitolu tenhle hnusnej život
dávám všem zbohem ..už je konec…
ps: prosím chyb si opravdu nevsímejte pssala sme to smou kámoskou prez net tak douf¨ám ze se vám to líbí sice dlouhé ale snad ! Pekné .....

gothic obrázky 32

23. února 2007 v 12:43 | angel

kocicí oci

23. února 2007 v 12:42

fakt prosím hlasujte

22. února 2007 v 8:41
Lidičky moc vác prosím potřebuju hlasi tak prosím hlasuj te pro me fakt prosím líp to už říct neumím !!
tady ej adresa
hlásněte pro angel
prosím budu vám moc vděčná a taky vámpak hlásnu když budete chtít


Láska bolí nekdy az moc !

21. února 2007 v 15:45 Básničky
Jen tak si pohrát
a pak odhodit,
pak tu hru dohrát
a mé srdce zahodit.
Jen sis chtěl užít
a pak zlomit mé srdce,
letní lásku zažít
to se nedělá přece.
Říkat,že mě máš rád
a pak se naštvat,
byl jsi můj kamarád
na moje slzy kašlat.
Jsi hnusnej lhář
tohle se nedělá,
ale miluji tvoji tvář
zamilovat se,to jsem dělat neměla..
Moc se mi stýská
a smutno mi je,
v mém srdci už je tříska
láska mě jednou zabije..
Bolí mě,když lžeš
brečím a koukám se k Bohu,
cítím větu "marně se dřeš"
ale pomoct si nemohu.
Proč jsem zas já
jediná zamilovaná,
prý rád mě má
ale každý práva má.
Práva lhát a zrazovat
bohužel i kamaráda,
mé srdce se začíná zmrazovat
ale já víc než kamaráda mám Tě víc ráda..

Azuzephre ....2

21. února 2007 v 15:44

ocicka dalasí

21. února 2007 v 15:42

retezák

20. února 2007 v 19:27 Kravinky (Kam to dát ??)
1.Kolik je ti let? 14
2.Jaké je tvoje nejoblíbenější roční období? jaro
3.Co budeš dělat o letních prázdninách? Ty jo tak to fakt jeat nevím
4.Co Tě baví na blogu? prost baví m sem dávat
clánky které m zajímají
5.Kolik je ted' cca hodin? 19:28
5 blogů, které si maji řetězák udělat:


Gothic obrázky 31

20. února 2007 v 11:57 | angel