Duben 2007

Neznámí

30. dubna 2007 v 7:49 Básničky
NEZNÁMÝ
Očima svět jen vidím, ale v duši ho neznam,
na něho čekam a doufam, že ho poznám.
Jeho jméno je promě otázka,
moje srdce láskou praská.
Neznámý člověk se ke mně blíží,
tak pojď odvezu tě na pobřeží.

Gothic obrázky 59

29. dubna 2007 v 12:18 | angel



ruze

27. dubna 2007 v 12:17
Lidi jeste chci ríct ze tu o víkendu nebudu alenáky clánky tu budou nastavený



Gothic obrázky 58

26. dubna 2007 v 16:03 | angel

andílek ve vane

26. dubna 2007 v 16:02



o stestí

24. dubna 2007 v 15:58 Citáty
Co je to štěstí? Muška jenom zlatá.
Štěstí je radost bez litování.
Musíme se smát dříve, než se staneme šťastnými, neboť bychom mohli zemřít, ani by jsme se zasmáli...
"Šťastný je ten, kdo se při západu slunce těší z vycházejících hvězd." W. Shakespeare
Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí.
Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.
Velikost každého štěstí se měří jeho ztrátou.
Někteří lidé žijí šťastně a nevědí to.
Nic není nesnesitelnějšího než hlupák, který má štěstí.
V okamžiku největšího štěstí je žádoucí zemřít.
Člověk nerad vidí druhé šťastnější než je sám.
Nevěřte, že se člověk může stát šťastným neštěstím druhých.
Člověka stojí vždy mnoho úsilí, aby přesvědčil sám sebe, že je šťastný.
Nemůžeme-li sdílet štěstí s druhými, je to jenom poloviční štěstí.
Mnoho lidí si zkazí život představou neštěstí, které jim hrozí. (Maurois)
Štěstí a duhu vidíme vždycky ne nad sebou, ale nad hlavami druhých. (dánské přísloví)
Štěstí - to je prostě dobré zdraví a špatná paměť. (Hemingway)
Štěstí je jako stín, který nás všude provází, aniž bychom o něm věděli. Je to jakási ozvěna odpovídající na to, co darujeme.
To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, když přestanou mít strach. (Cesbron)
Štěstí tvého života nezávisí na tom, jak se utváří tvůj osud, ale na tom, jak se vůči němu zachováš. (E.From)

Vím jak chutná vzduch ...zkus te si to precíst

23. dubna 2007 v 16:13
tak lidicky práve jsem docetla knízku od Marie Hirse Vím jak chuitná vzduch moc knízky nectu ale talhe me fakt zaujala dám vám sem fotku knízky a ocem je
Bývalá dánská modelka ?Marie Hirse,nyní tet pracující jako psychoterapeutka ,se ve své knize vrací k období,kdy jako sedmnáctiletá onemocněla anorexii. V Autobiografickém příběhu popisuje své myšlenky a pocity z období ,kdy podlehla klamné představě ,že skrze ovládnutí svého těla a hladovění dosáhne větších úspěchu a vyššího sebevědomí .Popis událostí je upřímní a místy až šokující. Avšak právě v tom je zřejmě největší síla této knihy,která díky tomu může čtenářům pomoci porozumět rozporuplnému duševnímu a citovému světu mladých dívek které touha shodit pár kilo mnohdy dovádí až na samí okraj smrti
Musím říct že tato knížka mě vážně vělice zaujala a to žádnej čtenář nejsem chtěla bych se s vámi to podělit a tak já jsem ochotná vám tu knížku sem po kapitolách přepsat ale záleží jestli o to bude někdo stát protože zbytečně to fakt dělat nebudu tak si kdyštak napište do komentíkú a já vám to přepíšu

draci

23. dubna 2007 v 13:57


TEST anorexie

22. dubna 2007 v 10:59 Anorexie a Bulimie
1KROK:
Vítejte v testu rizik vzniku a rozvoje mentální anorexie, bulimie a záchvatovitého přejídání. Pokud otevřeně a pravdivě odpovíte na všech 54 otázek, můžete se dozvědět, do jaké míry se vás může problematika poruch příjmu potravy týkat.
Test ppptest si všímá vašeho vztahu k jídlu, k sobě, vašich nálad i vašeho chování a dokáže orientačně odhadnout míru rizika vzniku ppp.
Po vyplnění všech otázek získáte písemné hodnocení a také profil s komentářem. Výsledek je skutečně orientační, velice závisí na míře vaší otevřenosti při hledání odpovědí, nenahrazuje psychologické vyšetření u odborníka. Zároveň však poskytuje důležité informace, které můžete brát vážně.
2KROK:
Gratulujeme k vašemu rozhodnutí vyzkoušet náš test ppptest . Věříme, že vám poskytne užitečné informace.
Test je skutečně anonymní, proto se snažte na otázky odpovídat pravdivě a otevřeně. U některých položek možná budete váhat, jak mohou takové dotazy souviset s poruchami příjmu potravy, ale věřte, že byly pečlivě vybrány tak, aby zahrnuly celou šíři této problematiky.
Vyplnění testuppptestje jednoduché. Postupně se vám zobrazí 54 otázek, pod každou z nich najdete 3 možnosti jak odpovědět. Zvolte jednu z nich a dostanete se k další otázce. Čas pro vyplnění testu je libovolný.
K dispozici je zatím pouze verze testu pro ženy, muže prosíme o shovívavost - otázky jsou formulované v ženském rodě a v některých bodech nebudou pro muže zcela validní, přesto i pro ně může test přinést orientační výsledek.
Výsledky testu ppptest jsou zcela a pouze pro vaši potřebu a vše je anonymní.
3KROK:

Ty nejkrutejsí stavy

22. dubna 2007 v 10:51 Deprese
Tak tedy, takováto deprese trvá nejčastěji i pár dnů až dýden. Je to ta nejtěžší deprese, není ani trošku podobná těm, co po pár hodinách odezní. S nikým nechcete mluvit, nikoho vidět, jen chcete smrt. Ležíte a jen tak přemyšlíte, je vám jedno, jak vypadáte, co děláte, je vám jedno všechno. Dokonce ani nejíte, ležíte někde zavření, sami. Často se ventiluje psychická bolest tou fyzickou, to znamená, že si nějak ubližujete, abyste cítili bolest a ne jen tu psychickou. Přemýšlíte nad světem, nad hnusem lidí, nad přáteli na to, jak jste sami, kdekoliv i když máte pár skvělých přátel. Přemýšlíte proč jste na tomto světě, co zde máte udělat a co je vaším údělem a také myslíte na to, že jen trpíte a cítíte tolik bolesti, že to normální lidé vůbec nepochopí a vy v tom žijete. Oni si bezstarostně žijí a řeší povrchní věci, zato vy se zabýváte smyslem života, tím, proč zde jste a tím, že hledáte tu jedinou spřízněnou duši, co by byla stejná jako vy, tu pravou lásku. A pak vám dojde, že budete trpět pořád a že lidé žijí ve lži a vše, ať je to sebekrásnější jednou skončí a že stejně umřete. Vše je tak prchavé... A chcete se zabít, jenže...nemůžete proto, že byste ublížili lidem, co vás mají rádi. Chcete, ale nemůžete a tohle vás dostane na dno ještě víc a vy se zhroutíte. Kdybyjste neměli nikoho, ani minutu byjste naváhali...
Tyto stavy opravdu nikomu nepřeji, u mě trvají tak týden a poté doznívají. Tento článek asi nikomu nepomohl, ale je tu proto, abyjste věděli, že v takových stavech nejste sami.

22. dubna 2007 v 10:47 Básničky
já pro tebe byla schopná zemřít
já pro tebe i kradla
já u navou z věčného tahání o tebe padla
já milovala tě nadevše
já byla schopná snad všeho
jen kdybych na malí okamžik měla jeho
toho pro koho to všechno dělám
já dokonce z páchala vraždu
já dokonce začala se bát sama sebe
už nikdy mi nebude lépe
já doteť nechápu proč sem to všechno dělala
možná proto že svému srdci sem tvou lásku slíbila
bylo to přání které nikdy nemohu splnit
tak proč někoho jiného vinit
vinu za to všechno špatné nesu jen já
za to že sem ublížila lidem kteří si to zasloužili ze všech nejmín
to všechno ale už nelze vrátit
mohla bych i svou svobodu ztratit
tak jak trestala jsem k vuli němu jiné
tak tet potrestám sebe
pamatuj že milovala jsem jen tebe


Neuvěřitelný příběh

21. dubna 2007 v 9:38 Skutečné příběhy
Neuvěřitelný příběh který mi poslal jedna holčina je opravdu dobrej tak si ho přečtěte a napište svůj názor !! A jeste dodatek je to podle pravdy vázne to zazila na vlastní kuzi !
Vezmu to ve zkratce-podrobný popis není pro nikoho moc příjemný...
-Je mi 19let a nyní se můj život otočil o 180° díky mému příteli,který mě hodně pomáhá.Donedávna jsem prožívala něco co by mě ani ve snu nenapadlo,že zrovna já můžu mít ve svém životě.
-Když jsem byla malá holka(6-15let) otec mě bil za každou blbost a posléze mi říkal jak mě má rád a že to v jiných rodinách je daleko horší a ať si nestěžuji.Připadalo mě to jako normáklní život,prostě jsem to tak brala,že to musí být.A jakj fungovalo takové malé dpmácí násilí-bití jask rukou tak všemi předměty co se našli po ruce,ponižování,nadávky,zákazy jakéhokoli druhů.Po sléze jsem si uvědomila,že to není až tak vpořádku,protože jsem poznávala více a více lidí,hlavně díky škole.Když jsem pak matce řekla,že se zbalíme a odejdeme,tak měla strach.Musela jsem přitvrdit jelikož se moc bála,řekla jsem ji,že raději půjdu do děcáku než zažívat každodení stres.-jsme od něj 2 roky a je nám hej:-)
-V mém životě jsem byla zamilovaná ale opravdu zamilovaná asi 3krát...Ani s jedním jsem nemohla zůstat,díky otci.
-Když mi bylo 15-16let ocitla jsem se na psychiatrické klinice v brně,kde jsem si myslela,že mi pomůžou,ale opak byl pravdou.Naučila jsem se tam toho víc než by bylo zdrávo.Původně jsem tam šla se špatným příjmem potravy(otec mě byl nejčastěji u jídla a já se bála kdekoli a skýmkoli jíst)a odcházela jsem sice v dobrém stavu co se týče jídla ale to ostatní bylo horší.V nemocnici jsem se naučila co je to slovo sebepoškozování-jo fakt dobrá věc:-(!!!Zůstalo mi to dodneška a to je na tom to nejhorší.Řezala jsem se(nůžky,nože,žiletky,sklo apod.),šáhla jsem i na prášky a podobné svinstvo co mi jenom uškodilo,než aby mě pomohlo z tohoto zkurvenýho světa.Tak jsem šla domů...
-Co mi nejvíce chybělo byla rodina.Láska,porozumění atd.Proto jsem udělala další chybu ve svém životě-vdala jsem se na své narozeniny-prý že to je hezké datum na tak velkou událost(nyní ho nenávidím).No manželství netrvalo dlouho,asi tak 7měsíců.Bylo tam týrání jak fyzické tak psychické a najednou přišla ta nejhorší událost teda aspoň pro mě,protože tu rodinu jsem potřebovala a chtěla.Otěhotněla jsem-musela jsem jít na potrat,jelikož jsem si musela vybrat buď dítě nebo manžel-hahaha.Ale kdybych měl anyní dítě tak bych neměla takového partnera jako mám teď...Tento rok v březnu jsem se rozvedla a bojuji s pocity které ve mě moje minulost zanechala.Nejvíce mi tudíž chybí mé dítě,které je někde v žumpě,ale třeba možná budu moci mít další.Bylo to strašné období otěhotnět jsem nemohla,trvalo mi to přes půl roku,ale zvládlo se to.Teď v dubnu jsem měla rodit.
-Život je strašný boj a já s ním bojuji každý den,nevím zda dobře či špatně.Ale všechno špatné je k něčemu dobré a navíc vím že moje rodina mě neopustila a moje budoucí je se mnou.
-Tohle období je pro mě to nejhezčí,protože jsem se s svou dávnou láskou(otec mi ji také zakázal,tenkrát).Byla jsem tehdy poprvé zamilovaná-jeden z těch tří,ale ten stres mi dával více zabrat takže se naše cesty rozdělily,ale po 4 letech je nazpátek a konečně jsem si jistá,že mi ani otec ani někdo jiný nemůže zabránit.Je to hezký pocit a proto se víc a víc bojím,že tento náš vztah zkončí.
-Občas se mě lidé ptali co studuji za školu a když jsem jim řekla,že pečovatelku a věděli co se kolem mě děje,nevěřili svým očím že se nechá pečovatelka tak znemožnit:-)
-Opravdu je moc důležité s jakými lidmi se stýkáte,protože to naše životy dosti ovlivňuje...