Prosinec 2007

Angel

25. prosince 2007 v 9:51

Veselé Vánoce

24. prosince 2007 v 12:10 moe vykecávky
Všem přeji krásné Vánoce at se každému splní jeho tajné přání ....At dostanete všechno po čem toužíte ....
Prostě aby tyhle Vánoce vám přinesly pohodu ...a užily si je jak se patří ..aby ste pod stromečkem našli všechno co byste chtěli :) Krásné a Veselé přeju já všem z celého srdce...a aby ste chodily na muj blog stále :)
ps : sorry že zde nejsou žádné články ale už zase blbne blog.cz .....nechcemě to načíst ...

Sebeubližování - moje úvaha ( ne moje náké holky )

22. prosince 2007 v 15:07 Skutečné příběhy
tenhle člověk ví o čem mluví ....

Někteří lidi tvrdí, že ti, co si ubližujou nebo se snaží zabít, jsou "blázni"... Ne, nejsou.=) Já totiž nejsem "blázen", a když, tak ne v tomhle smyslu.

Někdy totiž v životě přijde okamžik, že si řeknete: "Ne, tohle nezvládám. To se fakt nedá." (a myslím že to platí u 90% lidí...). A někteří to řeší tím, že se začnou řezat. Jo, i já se řezala žiletkou. A upřímně myslím, že to ještě někdy udělám. Když to totiž jednou uděláte, už není cesty zpět. Pokud se úplně nezměníte, vzpomenete si na dobu, kdy jste se řezali...a zopakujete to. My si tak totiž vybíjíme všechno negativní co na nás spadne. Jo, ve světě jsou lidi, co mají mnohem horší problémy, starosti...a nedělají to. Ale tohle je podstatné? My to prostě udělali. Odborníci tvrdí, že si tak psychickou bolest vynahrazujem fyzickou bolestí. V tomhle mají pravdu. Ale málokterý odborník asi dokáže popsat pocity, jaké to v nás vyvolává...duševní klid. Na 10 minut, ale i za těch podělaných 10 minut to stojí.


Andělé

22. prosince 2007 v 14:51
A po delší době pár andělu ...tet jich je tu trochu mín dá se říct že je nahradily víly a fantasy což mě hodně mrzí takže se budu snažit i o andílky :)
(print image)

víly...

22. prosince 2007 v 14:48
(print image)
(print image)
(print image)

Motýli

20. prosince 2007 v 8:29
(print image)
(print image)
(print image)


očička

20. prosince 2007 v 8:10

Chudáci zvířátka ( video)

19. prosince 2007 v 12:46 Týrání zvířat
Moc smutné video hlavně to že je pravdivé!!!!!

pro lepší náladu

19. prosince 2007 v 9:53 Kravinky (Kam to dát ??)
z tohohle sem vyloženě nemohla :D se mrkněte sami

Jsi na řadě

19. prosince 2007 v 9:42 Povídky

Bylo mi 19. Měla jsem ten den obzvlášť dobrou náladu a měla jsem chuť užívat života. Šla jsem na net. Chvíli jsem tam hledala tapety na PC. Ale pak jsem se tam nudila tak jsem šla na cheat. Když sem tam dorazila tak sem si říkala. Nojo, nic. Pořád stejná nuda. Řekla jsem si: Teď jsem přišla tak těch 30 min tu budu a pak pujdu. Po 20 minutách mi napsal jeden kluk. Bylo mu 20. Nejdřív jsme kecali a pak mi řekl o foto. A pak už to šlo. Dali jsme si sraz. Byli jsme totiž ze stejného města. Hned jsme si padli do oka. Následoval krásný měsíc. Po měsíci jsem tomu klukovi zavolala. V telefonu se ozvalo: Halo? Tady Patrik. Kdo je tam? A já odpověděla. To jsem já miláčku♥. A tam se ozvalo. Cože???? No já. Andrea. Ozvalo se: Já žádnou Andreu neznám. Nashledanou. A položil. Mě to zlomilo srdce ♥ Tolik jsme se milovali. A on řekne tohle. Kamarád jeho mi řekl po tom rozhovoru že mě zná ale chce se mě zbavit. S každou holkou jde na měsíc a pak prej KONEC. Přestěhovala jsem se daleko. Pryč. On mě miloval. Potom si to uvědomil. Začal mě hledat. Ale já si změnila všechno. Mail,telefon,ICQ. Úplně vše. Jen kvůli jemu. Žila jsem šťastně v Coloradu. Nakonec mě našel. Kdzž mě našel u mě doma. Měla jsem podřezané žíly. Viděla jsem totiž jak přijíždí s autem. A měla jsem na sobě papírek s nápise. JSI NA ŘADĚ. něvěděl co to znamená. Moje nejlepší kamarádka které jsem se svěřovala a které jsem řekla JSI NA ŘADĚ PLATIT PATRIKU. Věděla o čem je řeč a řekla mu že je na řadě platit. Chtěla jsem ať trpí. Ale druhý den ho našli mrtvého. Také si podřezal žíly. A na ruce měl vzřezáno: PLATÍM. Miloval mě tak že se zabil.

( moc pěkný ..jen mě trochu mrzí že nemám zdroj tak se tomu dotyčnému hrozně omlouvám )


Gothic obrázky 150

19. prosince 2007 v 9:34

Děkuji ?

19. prosince 2007 v 8:41 Kravinky (Kam to dát ??)
Pokud vám člověk neřekne děkuji i kdyby měl ...tak z toho nebud te smutní ...sou lidi co prostě poděkovat bud neumějí a nebo prostě nechtějí já sem ale našla tohle mylsím že to stojí za to se mrknout nejlepší je že se to může pouštět pořád do kola :)
zdroj : smillda.blog.cz



Krásnej diplom za první místo...

17. prosince 2007 v 15:55
Tak sem vyhrála první místo o nejlepší blog ..musím říct že mě to hodně potěšilo a moc děkuju všem kteřý pro mě hlasovaly ...kdyby ste kamkoliv chtěly hlásnout písněte ..i když musím říct že když mi někdo napíše do komentu ...tak sice mě to někdy vadí ale snad pokaždé hlasuju!!! No nebudu to opkecávat moc děkuju Whide :)
No vyhrála sem na tomhle blogu www.whide.blog.cz
a diplom je krásnej moc moc děkuju!!!
//<![CDATA[ //]]>

Pirates of the Caribbean

16. prosince 2007 v 15:37
Nemoihla sem prostě odolat a tenhle obrázek .....krása


smrt

16. prosince 2007 v 15:19 Povídky
Taohle sem našla ..je to moc smutné ale na jednu stranu se mi to líbí
zdroj : smutneobrazky.blog.cz/
Tunel?Světlo?Nebo co mě bude za pár minut čekat? Umírám...vím to...ale jak to bude vypadat? Bude to bolet? Nebo to spíš bude úleva? Naposledy vidím ty na kterých mi záleželo a oni mě měli rádi. Smrt jsem si vybrala já a asi je to tak lepší už sem se nemohla divat jak mě všichni litují jak nade mnou brečí a doufají. Malá Adélka...najde si lepší kamarádku i sestřenku, ale když vzpomínám nato co jsme spolu zažily ani se mi umřít nechce, ale už je pozdě si to rozmýšlet! Tomášku tebe jsem milovala a pořád milovat budu...tak nebreč...nemá to cenu...už to tak je...Já vím, že mě přes to nemocniční sklo neslyší. Jen vidí jak se mi hýbou rty a vidí můj uslzený úsměv, ale přece ví, že ho miluju...bude jednou nějaká lepší čas rány léčí. Mamka- té jsem asi ublížila hodně ale taky ji to přejde. Rendy nevěřila jsem že budeš brečet, víš to?!A přece brečíš...není proč!Taky mě neslyšíš ale doktoři vám všem řeknou co jsem řekla...Niky ty mi budeš chybět asi si musíš říkat že jsem sobec a že jsem slabá...a asi to tak je...byla jsi to ty která byla svědkem mého prvního příznaku toho co mě celou tu dobu zabíjelo...Tehdy jsi to asi tušila....asi dřív než já že to bude něco víc a zato ti mocinky dík! Poslední úsměv vám všem. Víte co teď přijde...nebrečte sakra...Já wim byla jsem slabá...ruce na skle k mému pokoji jsou mokré od slz, které vám kapou z tváří...Tak nebrečte...A DÍKY vám všem...
Už jde doktor. Tu injekci...moji poslední...vidím už z dálky. Na Tomovi je pořád vidět že by ke mně nejradši vletěl a tu injekci doktorovi vzal, ale dobře ví že to tak chci a proto je pro mě vším, protože to chápe.
Žádný tunel...žádné světlo...
Jenom obrovská úleva od vší bolesti a poslední úsměv patří Tomáškovi...nebrečte...to jsou moje poslední slova...Nebrečte!

pomsta je sladká mp3

14. prosince 2007 v 14:40 Kravinky (Kam to dát ??)
Některé opravdu stojí za to ta pizzerie je dobrá ten konec :D prostě good
NEUMITÉ RUCE-poslechnout¨
MANŽEL JE NA CHLAPY-poslechnout
ROBERTEK-poslechnout
NEVLASTNÍ MATKA-poslechnout¨
OPRAVDOVÁ TCHÝNĚ-poslechnout
POMSTA MANÍKOVI S AUTEM-poslechnout
TĚHOTNÁ PŘÍTELKYNĚ-poslechnout
PIZZERIA-poslechnout
ICQ DĚVKA-poslechnout

Věra Gissingová

14. prosince 2007 v 14:31

Věra Gissingová
Spisovatelka, Velká Británie

Jako dítě jsem bydlela v malém městě mimo Prahu v Čelákovicích a měla jsem velmi šťastné dětství. Měla jsem starší sestru Evu, která se ráda parádila, byla elegantní a velmi chytrá. Prostě všechno, co jsem já nebyla. A úžasné rodiče. Na mém nebi nebylo jediného mráčku. Po okupaci Čech v březnu 1939 se věci samozřejmě trvale zhoršily. Když moje matka jednou u večeře oznámila, že koncem června máme odjet do Anglie, můj otec byl šokován. Nastalo hrobové ticho, tvář mu zpopelavěla a skryl si ji do dlaní, pak ji zvedl a v očích měl slzy. Vzdychl a řekl: "Dobře, nech je jít." 
Poslední večer před odjezdem mi rodiče dali dva úžasné dárky. Prvním byla kniha s prázdnými stranami, nádherná knížka vázaná v kůži. Táta mi řekl: "Chci, aby to byl tvůj deník. Chtěl bych, aby ses vrátila s deníkem plným všeho, cos dělala, co sis myslela, kdy jsi byla sama, kdy ti bylo smutno, abychom si pak mohli sednout ke stolu a společně to číst." A máma mě ten poslední večer vzala k otevřenému oknu, nebe bylo plné hvězd. Řekla: "Ať ty hvězdy v noci a slunce ve dne jsou posly našich myšlenek a naší lásky. Tak budeme vždycky blízko."
Mé adoptivní mámě bylo třicet let, když jsem přijela. Byla to malá paní s nádherným úsměvem. Ale řekli mi, že má slabé srdce. A protože já byla strašná divoška, dost hlučná a nepořádná, pořád mi říkali: "Pššš musíš být zticha!" To bylo každé odpoledne. "Víš, že máma Rainford má slabé srdce, odpočívá." Moje malá máma Rainford tehdy odpočívala, ale přes to své špatné srdce stále žije a právě oslavila stotřetí narozeniny.
Její muž, když jsem se ho po letech zeptala, proč si mě vybral, abych se stala členem jeho rodiny, odpověděl: "Věděl jsem, že nemohu zachránit svět, věděl jsem, že nemohu zastavit válku, ale věděl jsem, že mohu zachránit jeden lidský život. A když v roce 1938 Chamberlain porušil slib Československu a židi byli nejvíc ohroženi, rozhodl jsem se, že to musí být české židovské dítě." Během své kariéry jsem přeložila a redigovala 38 knih a napsala několik vlastních knížek pro děti. Mimo jiné také autobiografii "Perličky dětství", která vyšla už mnohokrát.
Můžete si myslet - v pořádku, ztratili jsme rodiče, ale oni přinesli obrovskou oběť tím, že nás poslali pryč. Nemůžeme tuto oběť nechat přijít nazmar. Musíme něčím přispět k tomuto světu a musíme žít tak, aby na nás mohli být hrdí.