jak se může náhodné ublížení si změnit v závislost

27. prosince 2007 v 21:35 |  Skutečné příběhy

Chtěla bych vám napsat něco o mím sebepoškozování a zároveň se z toho trošku vypsat... Jak bych ,ale nejprv začala ? Pokusím se to nějak napsat, nejdřív začnu jak jsem začala a pak to budu postupně rozvíjet až do teď...

Začalo vlastně uplně "nevinně".. Jela jsem na návštěvu k moji nejlepší kamarádce,která se odstěhovala do Jičína (ted zase bydli tam kde já)..Ona tam vlastně měla svojí partu se ,kterou kouřila,myslím si, že se s nima nebo oni s ni bavili jen kvuli kouření, nevim jak to vážně bylo. Přišla jsem si odstrčená,nezapadala jsem do tý jejich "party" , protože sem nekouřila a já už od přírody jsem taková uzavřenější tak mě prostě nebrali. Jednoho dne se u tý kámošky Terky rozbila sklenička. Viděla jsem ty střepy a čirou náhodou mně napadlo vzít si ten střep do ruky a pořezat se s ním (dodneška nevím co mě to napadlo).

Poprvé sem si tam vyřezala jen nejaký čáry a potom jmena dvou kluků co se mi líbili. Poprvý to semnou nic neudělalo,ale pak když jsem to udělala po 2. tak už sem cítila takovou úlevy.. Byl to srpen zrovna,prazdniny,takže super ja s pořezanejma rukama:( .. Terezy mama se mně jako ptala proč sem to udělala ale nedokázala jsem ji odpovedět.. Pak bylo září,začátek 7.třídy (teď jsem v 8.). Konečně jsem zjistila proč to dělám.
Asi se tedka ptáte "Proč?" nebo už někteří znáte odpověd,ale tak já vám to povím proč vlastně jsem to dělala: úleva,potrestání se,záliba v bolesti,pocity smutku,samoty,deprese,nešla mi škola atd.. Pak najednou přišel jeden den ,kdy jsem se cítila vážně hrozně a tak sem se svěřila mímu známýmu z chatu na ICQ... poslala jsem mu sebevraždícího panáčka, on ho vzal vážně. Tehdy sem netušila proč,ale ted vím, že s tím má smutné zkušenosti. On tedy zavolal do školy jestli jsem v pořádku a jestli mi nic neni , ale ředitelka školy odmítla podávat informace cizímu člověku. A tak mu řekla, že jestli je to vážný tak ať zavolá napolicajty,a samozřejmě co neuděla, zaavolal tam.. Policajti nejdřív byli u nás doma ,tam nikoho nenašli, tak si zjistili kde pracuje muj tata a zastavili se u něho v práci. A ředitelka si mámu a tátu zavolala do školy. Celý asi 3 hodiny hodiny sme to tam řešili proč sem se chtěla zabit atd.:(.. bylo to zrovna o Vánoce , tak z toho rodiče neměli radost.
Tak mě ředitelka poslala do nemocnice na prohlídku, jestli si neubližuju ještě nekde jinde a ti me poslali za psychiatrem... Celou dobu sem probrečela, bylo mi to strašně líto,ale zjistila sem asi tak za ani ne půl rok, že ten psychiatr je celkem fajn a dost mi pomáhá.. tak sem k němu tedy začala chodit a po půl roce mi nasadil Antidepresiva, celkem to pomáhá, ,ale ne nejak ne-moc v SU.. Našla jsem si na foru sebeubližování kluka,který je o 5 let starší než já, a celkem mi v tom SU pomáhá přestat a jsem mu za to moc vděčná.... ale furt mit o nejde, pořád to dělám , už s tím chci konečně přesta, to,ale neni vše... to už sem psat nebudu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

JAK SE VÁM LÍBÍ TENHLE BLOG ??

JO je skvělej!! 50.2% (7412)
Ale jo ujdeto ale viděla jsem lepší 15.9% (2351)
Hm nic moc 7.3% (1075)
no jako nic víc tady nemáš 6.1% (903)
Mohlo to bejt o hafo lepší 6.7% (996)
Hruza fůůůůůj 13.8% (2037)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama