Když teče krev, nebolí duše?

2. srpna 2011 v 12:35 | Silmarilli |  Sebepoškozování :(
Se sebepoškozováním jsem začala, když mi bylo 13 let. Řezala jsem se různými ostrými předměty do zápěstí, protože mi to přinášelo úlevu od trápení. Když jsem cítila tělesnou bolest, přehlušila jsem bolest psychickou. Jako by krev tekoucí z mého zápěstí odplavovala napětí a přetlak. Pak jsem se ale při pohledu na svoje ruce strašně styděla, a tak jsem jizvy schovávala pod nejrůznější náramky...
Asi jsem povahou dost citlivá, všechno hodně prožívám, někdy možná až moc. Mým největším trápením byla škola. Měla jsem problémy zapojit se mezi ostatní holky a kluky, nevěřila jsem si, bála jsem se zesměšnění a neuměla se bránit. Hodně jsem o sobě pochybo-vala a neměla se ráda. Nesnášela jsem, jak vypadám, a připadala jsem si odporná. Doma to taky nestálo za nic. Naši se hádali, a když se nehádali, bylo divné ticho. Se sestrou jsme pořád vedly nějaké boje. U nás doma nejsme zvyklí mluvit o tom, co cítíme, a já jsem tedy radši svoje názory a pocity spolkla. Měla jsem strach, že by mě stejně nikdo nepochopil. Neumím si představit, že bych šla za mámou a popovídala si s ní o tom, co mě trápí. Když mě někdo naštval, vylila jsem si vztek na sobě. Zavřela jsem se do koupelny a řízla se nebo se fackovala nebo bila do hlavy.


Rodiče si mých jizev všimli až po roce. Teď mi je 15 let a rozhodla jsem se s tím něco dělat. Protože vím, že se z toho sama nedostanu, chodím k psychologovi. Hodně mi pomáhají léky. Poradil mi různé fígle, se který-mi se to dá zvládnout. Ne, že by se myšlenka na pořezání už neobjevila, ale vím, jak zacházet se svými problémy jinak. Učím se říkat svoje názory a mluvit s druhými o svých pocitech. Dnes už se raději pohádám a pak se mi uleví. Pohodu mi taky přináší sport, chodím běhat a přihlásila jsem se na kickbox. Někdy mi pomáhá čmárat se fixem po ruce nebo si dát na zápěstí gumičku a ve chvílích vnitřního napětí gumičku napnout a pustit.
Myslím, že to zvládnu.
Alena, 15 let
Co je to sebepoškozování a proč to člověk dělá?
Sebepoškozování je vědomé, záměrné, často opakované sebezraňování. Ten, kdo to dělá, nemá v úmyslu zemřít. Zraňuje se, protože mu to přináší úlevu. Typické příznaky a průběh popsala Alena ve svém příběhu.

U koho se sebepoškozování objevuje?
Dospívající, kteří trpí sebepoškozováním, jsou z velké části lidé s takzvaným nevyváženým vývojem osobnosti, který se projevuje různým způsobem. Takový člověk je výrazně citově nestálý, nálada se u něho často střídá, třeba i v průběhu několika hodin. Emoce bývají silné a on má sklon je spíš potlačovat, zvlášť ty negativní. Má hodně záporný vztah k sobě a ke svému tělu. Děvčata třeba říkají, že se nenávidí. Takoví lidé obvykle vnímají svět černobíle. Některé lidi šíleně milují, druhé naopak nenávidí. Přitahují je extrémy, jejich chování může být nevypočitatelné. Mezi vrstevníky mívá takový člověk pocit, že je "jiný", nerozumí druhým a prožívá pocity velké prázdnoty. Je ale pravda, že pokud si někdo sám ublíží, ne vždy se musí jednat o nevyvážený osobnostní vývoj. Někdy může být sebepoškození jednorázové a dospívající tím může dát najevo dospělému, že se něco děje, že něco není v pořádku. Pak je potřeba o problému ihned mluvit.
Co může pomoci?
Důležité je najít vhodný ventil citového napětí. Pro někoho to může být pohyb, nějaká výtvarná činnost, hudba, procházka v přírodě, ježdění na koni atd. V každém případě je dů-ležité se učit jinak zacházet se svými pocity, především se vztekem - neobracet ho proti sobě, ale vyjádřit ho! I za cenu toho, že se s druhým třeba pohádám! (Pak se můžu zase udobřit :)) Učit se otevřeně mluvit o tom, co si myslím a co cítím, je nejlepší způsob, jakým mohu uvolňovat svoje vnitřní napětí.
Důvody, proč přestat

-Úleva, kterou sebepoškozování přináší, trvá jen chvíli, nemá dlouhodobý účinek a problémy se
nevyřeší.
-Po řezných ranách zůstávají ošklivé jizvy.
-Sebepoškozování je návykové. Právě tak, jako vzniká návyk na omamnou látku, se může člověk stát
závislý i na pocitu úlevy, který prožívá při poranění. Sebepoškozování se tedy může stát
závislostí, která se vymkne kontrole.
-Velkým rizikem sebepoškozování může být chybné sebezranění, které může skončit smrtí.
Co je důležité?

-Když mám nutkání se poranit (nebo když vidím, že moje kamarádka má tenhle problém), je nutné
nezůstat s tím sama.
-Říci někomu blízkému, s čím zápasím a co se se mnou děje.
-Rodiče by v takovéto situaci rozhodně neměli na své dítě křičet nebo jej za sebepoškozování
trestat! (Dotyčný se už sám trestá dost!)
-Dalším krokem by určitě mělo být vyhledání odborníka, který této problematice rozumí. Psychologa,
který pomůže formou psychoterapie, nebo psychiatra, v jehož možnostech je předepsat léky, které
zmírňují nutkání k sebepoško-zování. Tam, kde sebepoškozování trvá delší dobu, jsou léky nezbytné.

Převzato z portálu www.in.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

JAK SE VÁM LÍBÍ TENHLE BLOG ??

JO je skvělej!! 50.2% (7412)
Ale jo ujdeto ale viděla jsem lepší 15.9% (2351)
Hm nic moc 7.3% (1075)
no jako nic víc tady nemáš 6.1% (903)
Mohlo to bejt o hafo lepší 6.7% (996)
Hruza fůůůůůj 13.8% (2037)

Komentáře

1 Miriam Miriam | Web | 2. srpna 2011 v 23:00 | Reagovat

Mě nepomohl psycholog. Můj starší kamarád mě za ním chtěl tolikrát vzít, ale já tam nechtěla. Měla jsem z toho jakýsi strach. A snad po dvou letech jsem díky tomuto vytrvalému kamarádovi přestala se sebepoškozováním. Teď si uvědomuju, že měl ve všem pravdu, jenže dřív jsem byla blbá a závislá nebo co...
Teď svoje pocity dusímv sobě. Snažím se to vydžet. Ale občas to nejde a dovedlo mě to k jiné závislosti - kouření. Má ti trochu odlišný účinek, než sebepoškozování, ale je to lepší, než nic.

2 Silmarilli Silmarilli | Web | 5. srpna 2011 v 10:35 | Reagovat

taky jsem začala kouřit...čím víc se toho snažím zbavit tím častěji a víc kouřím....je to hrozný co

3 Jitka Jitka | E-mail | 7. února 2012 v 22:03 | Reagovat

Já začala stímhle také ve 13 a trvá to už 2 roky nevim jak se toho zbavit :/ furt mě něco vede abych to udělala :/ já mám spíše problémy doma tak se radši vždy někam zavřu vemu to do ruky ařežu se :/ chci s tim přestat protože ty jizvy na rukou jsou hrozný ale nevim jak přestat :/ :( ale vždy mě k tomu vede jedna kterou mi někdo udělal před 2 rokama na kterou se fakt nedá zapomenout :/ a také kouřim ale nepomáhá to

4 happisek98 happisek98 | 12. září 2012 v 22:44 | Reagovat

Někdy člověk začne kvůli "blbostem" .. tvé problémy my přijdou celkem v pohodě .. samodřejmě nejsem v tvý kůži tak tě nemůžu posuzovat ale já sem začala kvůli tomu že mi umřel přítel a to je už trochu logičtější .. :-?

5 Lara Lara | Web | 16. října 2012 v 17:28 | Reagovat

Jo já to taky dělám .. ale nejen na zápeští .. celkově mám zjizvený ruce. Musím nosit rukavice aby to nebylo vidět. :// dělám to už asi rok .. a nemůžu přestat. :/

6 Lara Lara | Web | 16. října 2012 v 17:29 | Reagovat

A to nejhorší je že když si toho všimla moje kámoška tak se se mnou úplně přestala bavit ( na nějakou dobu ) bylo jí jedno proč to dělám hlavně že se nebude bavit ''s bláznem'' :/

7 macinnka macinnka | E-mail | 27. února 2013 v 12:28 | Reagovat

Jako většina tady se řežu od 13 let, je to asi magické číslo sebepoškozování, či co. Čím od spousty z vás ovšem vybočuju je to, že jsem s tím stále než vládla přestat a trvá to již přes deset let. Řežu se především předloktí, stehna, občas břicho. Pokud přijde nutkání v práci a prostě ho nedokážu potlačit, přicházejí na řadu popáleniny o stroje, i když to už jsem naštěstí dlouho neudělala. Začala jsem kdysi, když jsme se přestěhovali a já neměla žádné kamarády, v nové škole šikana, nenáviděla jsem mámu, že jsme se museli odstěhovat od táty (ikdyž on mě dnes naprosto ignoruje, dělá, že neexistuju)... dodnes jsem to než vládla nikomu přiznat, rodiče si toho nikdy nevšimli nebo nechtěli, kolegové v práci nebo současní přátelé mnohokrát, ale já se vždy vymluvila na kočku nebo nešikovnost,což mi ale asi nevěří, jen se v tom radši nešťourají. Nejhorší je, že po výmluvách jsem tak napjatá, rozhozená a bůh ví co ještě, že to dělám zase. Ani nevím, jestli toho někdy zvládnu nechat

8 Silmarilli Silmarilli | Web | 28. února 2013 v 17:03 | Reagovat

[7]: Plně tě chápu. I já jsem ještě nedokázala přestat. Jenom jsem viditelné sebepoškozování nahradila tím mín viditelným. Jak už jsem v jednom článku psala, chci mít jednou rodinu a děti. Co jim budu vyprávět o těch jizvách ? Proto se to snažím nahradit bušením pěstí o zed. Nebo,že se přes ruku něčím švihnu. Není to tolik učiné,ale aspon se ty viditelné jizvy zmírnily. Možná by ti to taky pomohlo.
Ten stres z těch lží znám. Nejhorší je,že se tím tak uklidnuješ, že to už používáme při sebemenší blbině!

9 bxjyjxj bxjyjxj | 16. února 2014 v 12:52 | Reagovat

Sebeposkodzovanim ublizujete hlavne sebe a potom ostatnim ludom okolo vas. Oni si budu mysliet, ze oni pri vas zlyhali pricom vy sa budete blbo rezat do ruky. Vacsina dospievajucich dievcat to robi len preto, lebo objavili nieco nove a aby si pripadali ine ako vrstevnici. Tym ze im to 'pomoze' od vnutornych pocitov pride este kvazi lepsi pocit ak si to vsimle niekto z okolia. Je to vlastne iba signal o pomoc, o ktorom nechcu hovorit. Vravim to z vlastnej skusenosti, drzalo ma to mesiac a vdaka bohu ma to drzalo iba mesiac a potom som si uvedomila, ze to je hlupost ;-)

10 Krokodyleka Krokodyleka | Web | 2. března 2014 v 22:03 | Reagovat

někdo se může poškozovat, protože ho to prostě baví( a nemusí to být ani kvůli bolesti, nebo že by byl sadista ), nemusí mít třeba nějaké velké problémy, jen několik malých, které se nahromadí a udělají dohromady jeden velky chumáč bordelu. Poté následuje jednorázová úklidová akce - vše se ''vyčistí'' a čeká se na další chumáč. ;)

11 Crow Crow | 31. srpna 2014 v 0:34 | Reagovat

Podle mě víc jak polovina lidí co se řeže chce prostě jenom nějak zahnat nudu či jak bych to řekla. Ale někteří z nás prostě už neví jak dál. Přátelé a blízcí nejsou na naší straně, nechápou nás a odsuzujou. Život nám hází klacky pod nohy... :-| Každý na tohle máme nějaký názor, nikomu ho neberu, jen prosím některé ty ,,chytré,, hlavičky, které tvrdí, že jde jen o přilákání pozornosti, aby si uvědomily, že někteří z nás opravdu trpí. A trpí takto potichu a sami...radši si vezmeme do ruky žiletku a pořežeme se, třeba do nohou, kde si ulevíme ale není to vidět, než se svěřit nejlepšímu příteli, který by si potom dělal starosti :-) Já rozhodně nejsem ten typ, co by nosil tílka a měl pořezaný ruce od ramen až k zápěstí. Řežu se zásadně do nohou, většinou do stehen :-)

12 Hanka Hanka | 23. září 2014 v 14:04 | Reagovat

Od tý doby co jsem skončila střední školu, si nemužu sehnat práci. To už jsou pomalu čtyři roky, moje sebevědomí je v hajzlu, nedávno jsem zjistila že trpím sociální fóbií. Rodina to nechápe a je jim to k smíchu. Sebepoškozování je jediný způsob, jak se sama sebe potrestám  za to že jsem ve všem selhala. Když vidím tu krev a cítím tu bolest, už ani nebrečím jen si říkám že je to tak dobře, zasloužím si to.

13 Pajushka Pajushka | E-mail | 21. ledna 2015 v 13:08 | Reagovat

Ahoj :) Měla bych prosbičku. Jsem studentka Masarykovy univerzity a píšu bakalářskou práci na téma sebepoškozování. Sebepoškozování se věnuji již mnoho let a je to téma, které je pro mě hodně významné. Co potřebuji? Hledám respondenty ve věku od 18 do 26 let, kteří se v období svého dospívání/adolescence (tedy v období mezi 10 až 20 rokem, individuálně i výše) sebepoškozovali. Důležité je, aby se jednalo o opakující se chování (k sebepoškození došlo více jak 5x). Výzkum je zcela anonymní a etický! Nejedná se o dotazník, ale rozhovor, nemusí se však jednat o osobní setkání, ale komunikaci např. přes skype, ICQ nebo email. Případným zájemcům poskytnu všechny důležité informace tak, aby se cítili v bezpečí a znali cíl a smysl celé práce.

Již dlouhou dobu se zasazuji o to, že je velmi důležité zvyšovat povědomí a informovanost veřejnosti zejména z toho důvodu, aby sebepoškozující neodsuzovala, ale dokázala jim pomoct, jelikož sebepoškozování se může týkat kohokoliv z nás! :( Prosím pomozte mi v mých snahách!

Můžete mi napsat sem nebo na můj email: burespaja@seznam.cz. Děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama