Říjen 2011

Halloween

27. října 2011 v 12:41 | Silmarilli
Miluju a tiše závidím těm u nichž se slaví Halloween. Strašně se mi ten svátek líbí a proto jsem si pro vás připravila takový malí shrnující článek o Halloweenu :)


Svátek Halloween pochází od Keltů. Svátek se slaví, ještě před Kristem. Halloween vznikl mezi starokeltskými kmeny v dnešní Velké Británii, Irsku a severní Francii. Pohané věřili, že fyzický život začíná zánikem. Proto slaví právě v tento den, protože věří, že 31. Října a 1. Listopadu, začíná období chladu, tmy, rozpadu a smrti. Keltové uctívali božstvo Samhaina (Samhain v překladů znamená konec léta).
Velká část lidí v Česku slaví svátek Dušičky. Ale jenom málo lidí ví, že Dušičky a Halloween mají stejný historický základ. Oba tyto svátky jsou od Keltů

Jak Jack přelstil ďábla

K dýním symbolizujícím Halloween se váže stará irská pověst o opilci a šprýmaři Jackovi, kterému se povedlo přelstít ďábla poté, co si mu za skleničku alkoholu slíbil svou duši. Jack totiž přemluvil pekelníka, aby vylezl do větví jabloně, a potom rychle vyryl do kmene znamení kříže. Kvůli tomu ďábel nemohl slézt. Jackovi pak už jen stačilo, aby lapenému čertisku velkoryse nabídl, že mu pomůže na zem − pokud se nikdy on, pozemský hříšník, nedostane do pekla.
Jenže když Jack umřel, v nebi ho nechtěli. Měl příliš mnoho hříchů. Ovšem nepustili ho ani do pekla. Jednak čertovský slib je čertovský slib a potom − ďábel si dobře pamatoval, jak ho šprýmař podvedl.
Od té doby Jackova duše bloudí po světě a temnotu si ozařuje jediným žhavým uhlíkem, kterým mu ďábel ponechal. Aby uhlík déle vydržel, vkládá si ho Jack do svícínku z vydlabané dýně...

Říká se Trick-or-treth, což znamená Dej mi koledu nebo ti něco provedu.Nám to připadá jako fráze, ale pro Američany to jenom fráze není. Opravdu pokud dětem nedají koledu, tak tomu dotyčnému něco provedou nejznámější je asi házení vajíček na dům, ale oblíbenější v Americe je, že se dá do pytlíku hovno(nevím jak to mám říct slušně) a to celé se zapálí a dá se to před dveře. Člověk se to začne snažit udupat, aby to přestalo hořet a dál to myslím ani nemusím popisovat. Nevím, jak vy ale já bych jim tu koledu radši dala.


Proč se vlastně lidé převlékají? Dříve si lidé převlékali jenom za mrtvé, aby přelstili duchy. V dnešní době, ale se lidé převlékají doslova za všechno

A ted jsem tu pro vás našla tipický Halloweensky koktelj :)

Dračí krev - koktejl
Přísady pro 10 koktejlů :
1l Coca Cola
1l višňového sirupu
1l Minerální vody s bublinkami (perlivá)
20 kostek ledu
Do velké nádoby vylijte coca colu a potom podle potřeby višnoví sirup. Nakones přidejte minerální vodu a potom led.

trápíš mě

26. října 2011 v 13:39 | Silmarilli |  Moje Básnicky

tvá usta bud říkají pravdu a nebo věčně lžou
mám pocit,jako bych sama zmatená bludila tmou
říkáš jak mě miluješ a jak jsem krásná
mé srdce při pohledu na tebe
když se bavíš s jinou , žárlivostí praská

Tvrdíš že snesl by jsi mi i modré z nebe
já ho ale nechci,já chci jenom tebe
nemám chut koukat se jak s jinou flirtuješ
vždy když jsi z novu sní
a pak poslouchat,že jenom mě miluješ

Proč mě tak strašně trápíš?


citáty

24. října 2011 v 16:43 | Silmarilli |  Citáty
Paradoxem je, že lidé páchají sebevraždy, přičemž zvířata, která by tak ráda žila, jsou denně popravována bez nároků na život.

Když je člověk mladý, myslí si, že sex je vyvrcholením důvěrnosti. Později zjistí že to je sotva začátek.

"Hledat lásku? Nesmysl" - říká rozum. "Směšné" - tvrdí hrdost. "Ryskantní" - brání se zkušenost. "Ale samota mě zabíjí- šeptá srdce."

Žena zřídka kdy pochopí, že milovat jí věčně vubec neznamená milovat ji celou tu dobu bez přestání

Žít je jako milovat - všechen rozum je proti tomu a všechen zdraví instinkt je pro

Brzy už tu budou....

23. října 2011 v 16:28 | Silmarilli |  moe vykecávky
Vánoce. Tak nějak na mě za posledních pár týdnu dolehla atmosféra přicházejících Vánoc. Je to asi příliš brzy,proto bych vliv na mě přisoudila všemožným letákum,kteří výří nadpisama "Co pod stromeček".
Strašně se na ně těším. Jde mi o tu atmosféru. Jak všechno svítí a lidé jsou ve velkém shonu ze strachu,že na něco zapomenou. Já jako každý rok budu dárky nakupovat na poslední chvíli a budu doufat,že mi na všechno vystačí penízky. Někdy si říkám,že bych měla začít nakupovat za včas abych se ušetřila těch nervu,ale pak už by to asi nebylo ono.
A jako každý rok si už ted přeji na Vánoce sníh. Já už si snad ani bílé Vánoce nepamatuju. Už nejmín pět let tu sníh na Vánoce chybí. Každý rok si to přeji a každý rok se mi to bohužel nesplní. Tak uvidíme. Třeba právě letos po tom všem mi svět ukáže ,že mě má rád a nadělí mi " pod stromeček" kupu sněhu za okny :) Uvidíme až 24 . prosince :)

Letopisy Narnie: Plavba Jitřního Poutníka

22. října 2011 v 16:20 | Silmarilli |  Movie
Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka
Edmund a Lucinka, dvě nejmladší z dětí Pevensieových, tráví prázdniny u svých příbuzných společně se svým nesnesitelným bratrancem Eustacem. Často tu vzpomínají na Narnii a na dobrodužství, které tam zažili, když jednoho dne z ničeho nic ožije obraz lodi, který visí v Lucinčině pokoji a oni se skrz něj dostávají zpátky do Narnie. Bohužel i s bratrancem Eustacem.
Z moře, kam se pomocí obrazu přenesli, je zachraňuje král Kaspian desátý, kterému děti v předchozím díle, společně se sourozenci Petrem a Zuzanou, pomohly ke královskému trůnu. Nyní se mladý král na své lodi s podivným názvem Jitřní Poutník vydává splnit svou přísahu a najít sedm ztracených lordů z Narnie, kteří se kdysi dávno ztratili během nebezpečné výpravy. Pevensieovi si samozřejmě takové dobrodružství nemohou nechat ujít, jsou štastni, že jsou zpět v kouzelném království, a tak opět stanou po Kaspianově boku a plují s ním podél nebezpečných ostrovů, ale také přátelskými vodami a všude zažívají veliká dobrodužství. Na konci své cesty stanou až na samém konci světa…
Popis: Z prvního dílu jsem byla poněkud zklamaná, zatím co druhý díl mě plně uchvátil. Bála jsem se podívat se na díl třetí,ale nakonec jsem neměla čeho. Sice mi trošku chybí hrdnové z prvních dvouch dílu,kteří už tuto serii filmu asi nikdy nenavštíví,ale postupně sem přichází nové postavy,které se mi po delší době docela dost zalíbily. Je nutné prád to jako částečnou prvotinu aby se člověk moc neohlížel za tím co se stalo,ale díval se čistě ku předu :)

1 . 6 vzhled Blogu

20. října 2011 v 15:45 | Silmarilli |  Změny blogu
Název: Zima přichází
Autor: obrázek je z deviantartu a jinak jsem já
Time : 20. října 2011 - 29 unora 2012

Tak za normálních okolností bych vzhled tak rychle neměnila,ale jelikož to byl tématický vzhled tak už to chtělo pryč. To samí tenhle po zimě příjde změna. Jinak tenhle vzhled není nějak náročný. Poslední dobou se mi líbí když je blog udělaný hodně jednoduše :)


1.5 vzhled

20. října 2011 v 15:40 | Silmarilli |  Změny blogu
Název : přivítal nás podzim
Autor: už je zveřejněn
Time: 14. června 2011 - 20. října 2011





Smrt jako muj dení chléb?

18. října 2011 v 13:15 | Silmarilli |  moe vykecávky
Tenhle rok mám pocit,že se kolem mě smrt točí až příliš často. Strašně moc známích - teda aspon na muj poměr - zemřelo. Možná to pro někoho není moc ,ale mě se nikdy nestalo aby jich bylo tolik a to tenhle rok ještě nekončí. Z toho mě jímá hruza.
Prvně to začalo kamarádem,kterého jsem už roky neviděla,ale kdysi jsme k sobě měli docela dost blízko. Pak mé kamarádky bráška. Znala jsem ho párkrát jsem se s ním ně+kde potkala trochu jsme třeba spolu chlastaly a o to je to možná horší. Pak Od mého přítele maminka. Což pro ěm asi byla největší rána. Článek o ní už tu je. Byla užasná. Je strašné navštívyt jeho rodinu. Cítíte,že tam prostě někdo chybí.
Pak Bratruv kamarád. Byl o ročník výš. Já ho znala jenom od vidění,ale i tak. A končí to mé dobré kamarádky tatinkem. Taky umřel na rakovinu. Jenže on ten boj celkem vzdal už když se to dozvěděl. Na mé poměry je toho letos už moc. V mém životě nikdy smrt nehrála velkou roly. Vždycky když jsem viděla ve zprávách kdo ,kde a jak se zabil říkala jsem si . To se mi nemuže stát. Tady prostě ne.
V hloubi duše jsem věděla,že se to stát muže,ale záměrně jsem k tomu byla hluchá. Proč se zaobírat něčím co se nestalo a stát se muže?
Jenže ted se to všechno stalo. Doufám,že do konce roku budu mít už klid. Rok 2011 je pro mě rok smutku. Tři lidi jsem znala docela dobře. Člověk když vždicky chodí kolem pohřebního ustavu a vidí tam vyvěšené náké parte. Z koro se ani nezastaví. Nevěnuje tomu pozornost. Přece ho neznal. Ale ted jsem si zažila na vlastní kuži jaké to je vidět parte někoho,koho opravdu znáte. A tolikrát. Není to zrovna příjemný pocit

Podzim

17. října 2011 v 12:54 | Silmarilli |  Moje Básnicky

Barevné listy zdobí koruny stromu
a vítr pohrává si s mímy vlasy
začíná podzim všichni budou spěchat domu
a nebudou si všímat té okolní krásy

Přiroda je jako zdatný umělec
všechno kolem dokonale zbarví
na tvářích ti naskočí roztomilí ruměnec
umí správně použít ty nádherné barvy

zvláštní, divný,normální?

13. října 2011 v 11:00 | Silmarilli |  moe vykecávky
život je zvláštní. Jiné slovo asi pro život nemám. I když....zvláštní ...co to vlastně zvláštní je ? Když o někom řeknete ,že je zvláštní co tím vlastně chcete říct? 6e je divnej? A pokud ano tak co je to divnej? Kde končí ta pomislná hranice mezi normalitou a divností. Je vubec někdo z nás normální? A jaká je definice slova normální?
Když mi někdo řekne,že jsem divná, ze srandy ho opravím se slovy,že jsem zvláštní,protože to z ní líp,ale jaké je oduvodnění toho ,že někdo někomu řekne,že je divý a nebo zvláštní. Jaké chování?
Evidentně jsem si zase začala hrát se slovíčky,napadlo mě to včera,kdy jsme se s přítelem předháněli kdo je divnej a kdo je zvláštní. Taková slovní přestřelka.
Ale kde jsem to byla? Ano u toho,že život je zvláštní. Dělejme,že všichni víme co to ta zvláštnost je at mužu mluvit o tom co jsem opravdu chtěla říct. A to že zvláštnost života nás občas zavede do zajímavých zákoutin. V životě by mě nenapadlo,že se tak brzo osamostatním. Poslední dobou čím dál víc přemýšlím o tom,jestli jsem neudělala chybu. Vždycky jsem byla o něco napřed než mí vrstevníci,ale zahodit v devatenácti téměř bezstarostný život a vrhnout se do víru zodpovědnosti mi ted příjde trošku hloupé. Řeším věci,které bych asi ještě řešit neměla. Ano za dob kenerace mé maminky to bylo normální ,ale né ted. Mám pocit jako bych o něco z části přišla. O kus takového mládí. Nelituju toho,že jsem to udělala. Svým zpusobem jsem opravdu štastná a taky nechci litovat rozhodnutí,které jsem udělala a které by se strašně špatně vracelo zpátky bez většých následku. Jenže,pořád si řikám,kde bych ted byla kdybych žila pořád s rodiči. Je to snad muj poslední kluk v životě a s tímhle zestárnu. Na jednu stranu mě to děsí. Už nikoho jiného nepoznat . Na druhou stranu štastnější s ním už ani být nemužu.
Mám v hlavě strašný bordel

pohádky

3. října 2011 v 10:42 | Silmarilli |  Movie
Ujíždím na animovaných pohádkách. Občas si připadám jako malé dítě,které nikdy nedospěje. A z toho zase moc stará,ale to je vedlejší.
Zpět k těm pohádkám. Proto jsem si pro vás připravila takový malí souhrn pohádek,které jsem v poslední době měla šanci spatřit a které mi vážně sedli. Tak tady je máte :

Jako první tu jsou Šmoulové. Nic nemá na staré dobré šmoulíky. Vzpomínám si jak jsem je milovala a proto jsem vyrazila do kina i na tohle zpracování šmoulu a odcházela jsem nadšená. Poněkud se sice změnila grafika,kterou jsem na starých šmoulích měla strašně ráda,ale i tak to neztratilo kouzlo šmoulu. Klidně bych na něj šla znovu. A proto plácněme si na čtiřy :)