Leden 2012

Simona Monyová - Já o koze on o voze

20. ledna 2012 v 13:01 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Po čtenářsky velmi oblíbeném románu v povídkách Jednou nohou v blázinci příchází Simona Monyová s další humoristickou sbírkou Já o koze, on o voze... Tato kniha je určena všem, co se přiklánějí k názoru, že muž a žena jsou zcela odlišný živočišný druh.

K simoně Monyové jsem se dostala díky mé mamince,která ji jako spisovatelku naprosto miluje. O to víc jí zarmoutila zpráva,když se nedávno rozneslo že umřela. Tak dlouho do mě vrkala až sem se rozhodla si tuto knihu teda přečíst. A rozhodně nelituju. Píše to s určitou lehkostí a hlavně vtipně. Je to příběh jak vytrhnutý ze života a přitom podávaný tak vtipným pojetím,že sem se kolikrát u toho kuckala smíchy. V mnoha ohledech jsem v tom viděla muj společný život s přítelem. V nkterých situacích jsem se s hlavní hrdinkou kolikrát opravdu stotožnovala. Moc se mi knížka líbila.

Typy mužu podle IT

18. ledna 2012 v 11:52 | Silmarilli |  Kravinky (Kam to dát ??)
Typ Virus Ani nezpozoruješ, a nastěhuje se ti do bytu; všechno si přivlastní.

Typ Internet Musíš zaplatit za přístup.

Typ Server Když ho potřebuješ, vždy je obsazený.

Typ Windows Je plný chyb, ale nedokážeš si bez něho představit život.

Typ Powerpoint Je atraktivní, můžeš se s ním pochlubit, ale sám o sobě nemá hodnotu.

Typ Excel Říká se, že ví kdeco, ale ty ho používáš jen pro základní úkony.

Typ Word Vždy má pro tebe překvapení, ale v podstatě mu nikdo nerozumí.

Typ DOS Kdysi ho měly všichni; dnes o něho nikdo nemá zájem.

Typ Scandisk Všichni vědí, že je užitečný a chce jim pomoci, ale nikdo neví, co vlastně dělá.

Typ Screensaver Nehodí se na nic, ale aspoň tě zabaví.

Typ Kabel Je dobrý, jen když je zastrčený.

Typ Infraport Chce udržovat přátelství bez kontaktu.

Typ Microsoft Záhadně "padá" v tu nejnevhodnější chvíli, a za nic na světě nevíš proč.

Obeirneová Kathy -Nikdy o tom nemluv

10. ledna 2012 v 10:22 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Příběh dětství zničeného krutostí a strachem, sepsaný na základě skutečných událostí. Kathy O'Beirneová líčí v této knize svůj tragický životní příběh, poznamenaný již v raném dětství surovým otcem, který ji stejně jako její sourozence tloukl a týral, a místními chlapci, kteří ji sexuálně zneužívali. Malá Kathy, které se v silně katolickém Irsku nedostalo od jejího okolí žádné pomoci, byla v osmi letech odtržena od rodiny a uzavřena postupně v celé řadě církví řízených institucí. Později ji poslali na psychiatrii, kde prošla děsivou elektrošokovou terapií a byla vystavována krutostem ze strany lidí, kteří o ni měli pečovat. Tím ale její noční můra ještě ani zdaleka nekončila…

Ráda čtu příběhy podle skutečné události. Nevím proč.Jedna z mích teorií je,že prostě chci vědět,kolik je na světě špatného abych si víc vážila toho co mám. Jiná zase,že by se o takových záležitostech prostě mělo hovořit a tím,že si to přečtu a doporučím dál, tak si to přečtou i ostatní. At už je to jak chce, uplně jsem se zhrozila kam to nebohé dítě posílaly a co všechno jí zpusobovaly. Spisovatelka,která si tento osud nevybrala ale byl jí poručen svuj příběh líčí tak lehounce,že by si čověk myslel,že to pro ní bylo jednoduché. Opak je ,ale bohužel pravdou. Je mi líto,že ve světě existují takovéhle instituce,které by měli dětem pomáhat a oni je naopak mučily. Jako třeba jeptišky. Kathy byla z věřící rodiny a proto ani jí by nenapadlo co všechno se děje za některými zdmi ,které by místo mučení měli sloužit bohu a chránit tak nebohé děti. No víc o tom asi nemá smysl mluvit. Tohle by jste si měli přečíst sami. Už jen proto,že ikdyž by někteří lidé měli být hodní tak prostě nejsou a né každému by jste měi slepě duvěřovat.