Náš přírustek do rodinky

21. března 2015 v 11:17 | Silmarilli |  moe vykecávky

Docela se divím, že jsem o našem miláčkovi nenapsala dřív. Myslela jsem, že jsem se tu už zmínila, ale jak je evidentní tak ne! A tak to musím samozřejmě napravit !
Bude to už v dubnu rok, kdy jsme si domu přivezly tuhle Korelku. Je to náš mazel a ted už ani nevím, proč jsem tehda byla celkem proti tomu pořídit si domu takovéhle zvířátko.
Můj Partner viděl jak dokáží být ptáčci úžasní a chytří. Můj děda má andulku a když polovičák spatřil jak dokáže být úžasná a hlavně vychytralá a taky, jak moc k ní muj děda přilnul, začalo nekonečné kolo domlouvání a přemlouvání at si pořídíme taky něco tak úžasného. Prvně jsem byla proti, možná taky proto, že moji rodiče ,před několika lety také podlehly a nakonec si ptáčka pořídily.
Do zverimexu šli za účelem andulky, ale nakonec se tam ujali Agapornise, který byl ještě mláďátko a nikdo ho nechtěl koupit, protože byl " poškozený". Jeho maminka ho odmalička klovala a zničila mu jednu pacičku. Jeden prstíček vůbec nemá a druhý o polovinu kratší . A moji rodiče se nad ním slitovaly a odnesly si ho domu. Jenže agapornis není ochočitelný ptáček!

Nakonec, po neúprosném přemlouvání jsem i já podlehla a dohodly jsme se, že si něco takového pořídíme. Nakonec jsem já seděla hodiny u počítače a zjištovala, který ptáček by byl pro nás ideální a který by pro začátečníky nebyl příliš náročný. Já jsem sháněla informace o tom, jak se ptáčka nejlépe pořídit a toho jsem se přesně bála. Že po přemlouvání budu muset všechno obstarat já!
Nakonec nastalo rozhodování mezi Korelkou a Andulkou a na plné čáře vyhrála Korelka. Přes ifaunu.cz jsem si zjistila vše potřebné, a nakonec jsme sehnaly kontakt na skvělého pána, který nám korelku zamluvil a čekalo se až se narodí.
Korelce byly dva nebo tři týdny, když jsme si jí vyzvedly a hrozně mě mrzí, že tady ted ten obrázek nemám jak jako miminko vypadal.

Nakonec nastalo několika týdenní dokrmování, kdy jsme se s polovičkou u Ferdy ( Korelky) střídaly a myslím, že oba dva k němu nakonec šíleně přilnuly. Myslím, že se u nás má jako prasátko v žitě. Někdy je s námi i celý den a střídáme se v hlídání. Navíc je naprosto kouzelný a kdo by si takového tvorečka nezamiloval!
Ještě pořád je to mládátko u kterého se pořádně nedá poznat pohlaví ( nebo aspoň mi laici ho nepoznáme), ale i tak je to jako naše dětátko a nakonec i moje drahá polovina mu věnuje víc času než já. Dokonce jsme mu na Vánoce museli taky koupit vánoční dárky, aby taky pod tím stromečkem něco měl!

Ale jak i tohle někdy bývá, občas se stane nemilá nehoda. A když se to stane u takového maličkého tvorečka, který se v takových chvílích nedokáže ani sám ubránit, pak je to opravdu hrozné. Navíc když se to stalo mě! Nemám ani nakoho se vyvztekat, protože ten viník jsem jen a jen já!
Jak už jsem psala, Korelka snámi dělá opravdu všechno a jelikož jsme jí dokrmovali, tak se v podstatě od nás nehne na krok. Maximálně se párkrát proletí a pak šup nám zase na rameno. Zvykli jsme si s ní vařit, uklízet, dívat se na televizi ( nakonec i chodit na záchod, protože jinak furt křičí, že chce být s vámi). A minulý týden jsme přišly domu, já šla vařit krupičnou kaši a polovičák, pustil Korelku. Seděla mu na rameni a chodila s ním po našem bytě.
Když jsem měla uvařeno, začala jsem to přelívat do hlubokých talířku a Korelka mi mezitím přistála na rameni. V momentě kdy jsem to všechno přelila, jsem se na minutku otočila, že ten hrnec dám do dřezu a korelka skočila přímo do vařící kaše.
Myslím, že doživotně budu mít v paměti ten bolestný skřek co vydávala, když se do kaše nořila. Naštěstí jsem neváhala a hned jsem Ferdíka s kaše vytáhla a polovička s ním utíkala pod chladnou vodu. Hned jsme volaly veterinářovi a ten nás ujistil podle popisu, že to bude v pořádku. Ráno si ale Ferdík rozklovl a všude bylo plno krve. Když jsem viděla tu s spoušt znovu jsem se rozplakala, protože si to pořád vyčítám.
Nikdy bych nevěřila, že z tak malého a drobného zvířátka muže vytéct opravdu tolik krve. Z bidélka kapala krev z nožičky kapala krev a dole v kleci byla kaluž krve. Ferdíka jsem čapla a valila k veterinářovy. Naštěstí nám ferdíka ošetřil a vše dopadlo dobře. Ferdík měl na nožičce puchýřek, který včera samovolně praskl a i když nožičce ještě pořád trochu uhýbá, už má naštěstí dost elánu a je vidět, že každým dnem je lepší a lepší!

Mě z toho určitě plyne ponaučení a jen doufám, že se mu s námi nic jiného nestane, chudáček muj malinkej ...
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama