Září 2015

Caine Rachle - pán hruzovlády

27. září 2015 v 10:44 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Série : Upíři z Morganville
Díl : 5
Rok vydání : 2008
Rok vydání v ČR : 2014
Počet stran : 250
Nakldatelství : Brokilon

V univerzitním městě Morganville v Texasu žili upíři a lidé v relativní harmonii bez krveprolití... až do příjezdu Bishopa, vyššího upíra, jenž vyhrožuje rozbitím křehkého příměří a jehož vinou opět získá pojem upír svůj hrůzný význam. Bishop však není jedinou hrozbou...

Divoká tmavá oblaka slibují bouři ničivých rozměrů. A zatímco se studentka Claire Danversová a její kamarádi připravují bránit Morganville proti přirozeným i nepřirozeným elementům, stane se, co nikdo nečekal: morganvillští upíři se začnou jeden po druhém ztrácet. A Claire musí přijít na to proč. Odpověď ji však může zahnat do spárů Bishopa... nebo smrti.

Tak nevím, ale začínám mít pocit, že ti co série strašně prodlužují, si pak ode mě vyslouží čistou kritiku. Protože at jsem se snažila sebevíc, nešlo to abyh to četla s usměvem. Prostě mě to nebvilo. Ale uspěšně dočteno :)


Castová P. C. - Odhalená

24. září 2015 v 10:44 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Škola noci
Díl : 11
Rok vydání : 2013
Rok vydání v ČR : 2014
Počet stran : 304
Nakladatelství : Knižní klub

Bývalá velekněžka Neferet utrpěla první velkou porážku. Díky své nadpřirozené moci přežila, ale než se Zoey Redbirdové a jejímu kruhu přátel dokáže znovu postavit, musí nabrat nové síly. Zdálo by se, že pro Zoey nastala tolik potřebná chvilka oddechu - Neferet však není jediné zlo, kterému čelí. Zoey se stále častěji zmocňuje pocit, že život se jí definitivně vymkl z rukou, a co víc, ani na své nejbližší už se nemůže spolehnout tolik jako dřív. Jak dlouho potrvá, než pohár její trpělivosti přeteče? A co když jejím největším nepřítelem je ona sama?

Myslela jsem, že větší dětinskost už to snad ani být nemůže, ale evidentně jsem se spletla. Opět problémy s kluky i ve škole. Nic nového. už je to nudné a velmi otřepané

Devět let

20. září 2015 v 9:37 | Silmarilli |  moe vykecávky




Mockrát jsem si říkala, že tady ten článek je zbytečný a ve své podstatě tu píši pokaždé to samé, ale nemůžu si pomoct.Je to pro mě velká sláva,že něco takového mi pořád vydrželo.
Vždycky na mě příjde období, že je to tu vlastně zbytečné, a že tu nemám co dělat a že tu stejně nepíšu všechno co bych chtěla. Ale mám v tom blogu příliš mnoho hodin práce a příliš mnoho utrpení a i radosti, na to abych ho jen tak smazala. Stejně je to zvláštní, stačí kliknout na jedno tlačítko a devět let by se jen tak vymazalo.
Možná mě to jednou stejně nemine a já to tady bud nechám ladem až ho blog.cz stejně smaže a nebo to třeba budu muset udělat já sama ....

No myslím, že by stačilo tady těch myšlenek a ted by jsme si měli ťuknout tím pomyslným šampanským a připít tak mému blogu, at je dlouho zdráv a at se mu nadále stejně dobře daří. At je mi pořád oporou a at mám pořád kam složit své myšlenky a nářky, když budu potřebovat

Takže ještě jednou, všechno nejlepší :)

Castová P.C. - Skrytá

19. září 2015 v 10:44 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Škola noci
Díl : 10
Rok vydání : 2011
Rok Vydání v ČR : 2013
Počet stran : 320
Nakladatelství : Knižní klub


Neferet konečně ztratila důvěru upíří rady a byla sesazena z pozice velekněžky tulské Školy noci. Její moc to však téměř neoslabilo, a svými kouzly a krásou navíc dokáže snadno oklamat lidské obyvatele města a strhnout je na svou stranu. Zoey a její přátelé proti tomu bojují všemi možnými prostředky, ale v jejich vlastních řadách se objeví trhliny a kruh moci, na nějž spoléhají, není úplný. Další Neferetiny intriky, které ohrožují Zoeyinu nejbližší rodinu, by mohl překazit záhadný býčí chlapec Aurox, velekněžčin zdánlivě poslušný nástroj - pokud dokáže odolat Temnotě, která ho proti jeho vůli stále ovládá. Dostane šanci zvolit si správnou stranu?

Už mě chvílemi opravdu nebaví, dětinské chování některých postav a to co začalo jako slibná série, se pomalu hroutí a stává se z toho propadák.Desátý díl a konec nikde. Proč to zbytečně natahovat ?
Nikomu bych už tenhle díl nedoporučila, čtu to jen z povinosti.

Mimoni

14. září 2015 v 13:36 | Silmarilli |  Movie
Tak strašně moc jsem se těšila na tenhle film, nebo spíš pohádku, až jsem od toho nejspíš čekala mnohem víc. Mimoni mě uchvátily svým humorem a škodolibostí, ale tady jakoby jim scházela ta jiskra, se kterou se vloudili do našich myslí v pohádce já padouch.
Je to škoda, protože příběh byl zajímavý a podle mě z toho mohly vykřesat mnohem víc. Vlastně 90% vtipných scén, jste už mohly zahlédnout v traileru a tak tam kde, sjte se poprvé smáli, už vám ve filmu tak tipné nepřišlo, protože jste věděli co příjde. Chápu, že trailer musí udělat co možná nejlákavější, ale takhle ve všech vzklíčily to semínko zvědavosti a donutili lidi, tedy aspoň mě aby od toho čekali o dost víc, než jsem měla.
Abych je pořád jen nehanila, tak musím také dodat, že pokud bych nečekala nějakou super užasnou pohádku, nejspíš bych neměla nic proti :)

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vlastně ti žluťoučcí a k sežrání roztomilí Mimoni dobrovolně slouží Gruovi, padouchovi s velkým P? Odpověď přináší animovaná komedie Mimoni, která z nich konečně a především zcela zaslouženě dělá hlavní postavy jejich vlastního příběhu. Odpověď na výše uvedenou otázku najdete hned úvodu, který mapuje historický vývoj Mimoňů.

Představte si, že tihleti dobráci od kosti vidí odnepaměti smysl své existence v posluhování tomu největšímu darebákovi široko daleko. Kdykoliv shodou náhod, ke kterým často přispívali oni sami, o svého pána přišli, hned si hledali dalšího. A tak to šlo celá staletí, od Tyranosaura Rexe, přes hraběte Drákulu a císaře Napoleona až do okamžiku, kdy žádného nového nadřízeného najít nedokázali a upadli do hluboké deprese. Tu zvýraznila i skutečnost, že se v onen tragický moment nalézali v zemi věčného sněhu a ledu. Naštěstí se v jejich středu zjevili tři hrdinové - hrdý Kevin, hladový Stuart a lehce vystresovaný Bob. Ti vyrazili do světa, aby všem svým mimoňským kamarádům vrátili smysl života. Štěstěna je zavedla až do Ameriky, na floridský festival zločinců všeho typu, jehož se měla zúčastnit i absolutní královna světového zločinu, Scarlett Odkráglová. "Ta a žádná jiná!" řekli si Kevin, Stuart a Bob a okamžitě zahořeli touhou začít pro Scarlett pracovat.

Sympatie rozhodně nebyly oboustranné, přesto se zlodcera s trefným příjmením rozhodla vyzkoušet jejich schopnosti. Co takhle šlohnout britské korunovační klenoty? A tak se Kevin, Stuart a Bob vydávají do staré dobré Anglie, přičemž zdaleka netuší, že v příštích dnech není v sázce jen to, co bude Alžběta nosit na hlavě, ale také samotná existence jejich živočišného druhu.


Nostalgie

9. září 2015 v 15:57 | Silmarilli |  moe vykecávky
Je bát se velikých životních změn normální ? Často se ve vsém životě setkávám s tím, že když mám udělat nějakou věčí zmenu, hodně se to ve mě pere. Najednu stranu se těším a na tu druhou, mám trošku panický strach. Je opravdu těžké sem něco psát. Vím co bych chtěla napsat. Cítím jak se to všechno hromadí a jak se mi slova snaží prodrat do rukou, abych je natukala na klávesnici, ale nemůžu. Nechci.
Proč taky ? Vím co by to vyvolalo a to asi není správné. Pak bych akorát trnula co se stane. Vím jak moc jsem to tu proflákla. Jak moc jsem zveřejnila tyhle stránky, možná ve snaze volat o pomoc, nebo potřeba aby to se mnoou někdo sdílel. Těžko říct proč jsem to udělala a i když jsem po tolika letech si myslela, že to bude zapomenuto, že každý žije svůj vlastní život tak proč se vrtat v tom mém, tak vím , že jsem se spletla. Těch lidí je víc, než jsem si myslela a přiznej me si, koho nebaví nahlížet do soukromí jiným ? Já osobně kdybych měla tuhle příležitost a podívat se někomu " do hlavy" , taky bych to udělala. A sama bych asi jen tak nezapomněla a chodila bych sem velmi často. Bohužel, já tu možnost nemám, nebo aspoň o té možnosti nevím a jsem příliš slabá na to abych to tu smazala a začala někde uplně znova.
S počasím na mě padá i jaká si nostalgie. Nedávno jsem si prohlížela staré články, chtělo se mi strašně smát. Už to nejsem já. Jsem někdo už uplně jiný!
Jen velmi málo lidí ví, kolik usilí mě stálo abych se změnila. A ten kdo tvrdí, že to nejde a stále se sám brodí ve smutku a sebelítosti, nevěřím mu! Já sama jsem toho důkazem, je to jen o tom opravdu chtít a udělat něco proto aby to bylo lepší.
Nedávno jsem ( anonimně) byla součástí určité skupiny lidí, kteří se podporovali, jedna holčina se rozhodla udělat něco pro lidi, kteří si procházejí něčím podobným a požádala nás , abychom se zapojili. Stačilo aby jsme se sami svěřili se vším co se nám stalo, jak jsme žily, a jak žijeme ted. Byla jsem hodně skeptiká, ale i tak jsem se rozhodla, že to udělám. Strávila jsem tehdy hodně času před počítačem a psala. Několikrát jsem si poplakala a kdž jsem to konečně měla hotové a odeslané, tak nějak se mi ulevilo. Vžedyt jsem tam napsala uplně všechno. Věci, který žádná živá duše neslyšela. Né všechny dohromady!
PAk jsme to všichni rozebíraly, někteří se zděsily, jiní se mnou sdíleli a někteří vyděsily zase nás tím co je potkalo. Bylo to zvláštní a podouhé době něco opravdu povzbuzujícího, bavit se takhle s někým. I když jen prostřednictvím internetu!
Nakonec jsem se dozvěděla, že to mělo celkem uspěch! Lidí se zapojovalo čím dál víc a ta hromadná podpora nejdnomu člověku dodala odvahu něco změnit a život si zlepšit. Jsem ráda, že jsem toho byla součástí.
Je správné se stranit od lidí, kteří by vás mohly brzdit zpátky ?
Můj brácha, má plno názorů se kterými nesouhlasím, ale zároveň nad nimi kolikrát musím přemýšlet. Jako třeba, že do života by jsme neměli vrážet tolik emocí, že nás to potm brzdí a děláme špatné rozhodnutí. Chtěla bych vůbec být v životě bez emocí ? V něčem by to bylo možná lehčí, ale pokud se mám řídit emocemi, bylo by to i smutné. A pak je tu jeho názor, že by se měl člověk stýkat jen s lidmi, kteří jsou pro nás něčím důežití. Kteří nám můžou do života něco dát. Nevím... s tímhle moc nesouhlasím, vždyt ani já sama nemám co nabídnout. Proč řadit přátelství do téhle urovňě? I když je pravda, že jsem to možná udělala i já... Vím , že jsem od sebe několik lidí odehnala. Vím to. Vím proč. Je to sobecké, ale bylo to pro jejich litování se . Je to ode mě sobecké a sprosté, vždyt byla doba , kdy i já se litovala na každém kroku, taky vím že jsem to udělala právě proto, abych se k lítosti k nim nepřidala. To ale nic nemění na tom, že je to podle mě špatné....
Sleduju jak mi prsty kmitají po klávesnici. Tolik toho mám ještě na srdci, ale vím, že musím přestat, nebo zabřednu někam, kam nemám v plánu....

Nickelback

7. září 2015 v 13:35 | Silmarilli |  Videoklipy
Tak jo...vždycky objevím nějakou novou hudbu, která vyšla od které se nedokážu odtrhnout.Tentokrát jí má na svědomí známá kapela Nickelback, které se nové songy z alba opravdu povedli. Vím jdu trošku s křížkem po funuse a tyhle dvě skladby už jsouvenku docela dlouho, ale já jsem vždycky zapomněla je sem dát a ted jsem si říkala, že už je na čase. TAkže ta první je She Keeps Me Up a ta druhá nese název Get Em Up





Barbora Poláková - Nafrněná

3. září 2015 v 14:41 | Silmarilli |  Videoklipy
Od její písničky Kráva, utekla už nějaká doba a já si myslela, že je to pouze jednorázovka. Tohle co Báře vyšlo je naprosto famozní. Tenhle styl sice normálně nepolouchám,ale nemám slov. Je prostě užasná :D


Lets Dance - All in

3. září 2015 v 13:31 | Silmarilli |  Movie
Tyhle taneční filmy jsou moje všechno. Miluju tanec a svého času jsem se mu i věnovala, ted už ale nemůžu. Kakždopádnětohle není film z žádným velkým příběhem, ten spíš vyplňuje to prázdno mezi tím ostatním. A to je tanec. Proti tomu snad nemohu vubec nic mít. Díl Revoluce, byl možná o kapánek lepší a propracovnější, ale ani tohhle nemělo chybu. Mělo to zase svoje osobní kouzlo a bylo vidět, že to natáčely malinko jinak. Díky bohu na kvalitě se to nepodepsalo

obsah :

Sean se vydá z ulic rodného Miami do Hollywoodu, kam ho táhne vidina slávy a bohatství. S krásnou a tvrdohlavou Andie si založí novou taneční skupinu, která to přes všechny překážky dotáhne až do finále televizní talentové soutěže. Velké finále v taneční aréně v zářícím Las Vegas znamená nejen milionovou výhru, ale také budoucí kariéry všech zúčastněných. Není to ale tak jednoduché. Ve finále se proti Seanovi a jeho skupině postaví nejen jeho dávní nepřátelé, taneční skupina Grim Knights, ale i jeho vlastní bývalí parťáci. Aby mohli zvítězit, musí pustit k vodě všechny staré antipatie a žárlivosti a soustředit se na to, co umějí nejlépe: tančit.
Zdroj : csfd.cz

Trailer :