Naivita, nebo jen nezkaženost

14. března 2016 v 12:36 | Silmarilli |  moe vykecávky
Jako mladá holka, mám stále plno ideálu a přání. Plno plánů do budoucna a ještě víc nadšení a chuti k jejich realizaci. Bohužel, se stále více setkávám s lidmi, kteří moje tužby odsuzují a dělají si legraci, že jsem stále tak naivní a ještě věřím ve štěstí a lásku. Možná mají pravdu a já si žiju ve své bublině, kterou nechci opustit a držím se jí zuby nehty.
Všichni starší než jsem já a můj partner, se kterými se setkáváme jsou rozvedení, nebo je rozvod brzy čeká, nebo se k němu jejich manželství ubírá, nám dávají jasně najevo jak jsme hloupí. Otázky typu proč se chceme v dnešní době brát, když všude je tolik rozvodů a podle nich se mu ani my nevyhneme, už znám nazpaměť. Jsme hloupí, že spolu chceme plánovat budoucnost, jsme hloupí, že chceme mít svatbu, která nás bude stát plno peněz a ještě víc potom rozvod, jsme hloupí, když spolu chceme mít rodinu, jsme hloupí, když se díváme do budoucnosti a malujeme si jí růžově. A nakonec jsme hloupí, že chceme koupit byteček, nebo dům, kde máme v plánu to všechno realizovat.
Pokud jsme ve všem opravdu tak hloupí a nestihl nás zkazit svět svým pesimismem, znamená to, že je to špatně ? Je špatné že odmítám vylézt z té evidentně naivní bubliny a naopak se chci v ní zavrtat ještě hlouběji ? Pokud jsou vztahy v dnešní době tak špatné a všechny vedou jen k rozpadu tak proč tu vlastně jsme ?
Mám toho po krk. Já chci mít jednou svatbu a k mému štěstí můj partner po ní touží možná víc než já, tak proč jí nemít. A k čemu tedy vlastně žít, když nic nemá smysl ? A hlavní otázka, která mě trápí nejvíc, opravdu všechny vztahy končí dřív nebo později rozvodem, nebo rozchodem? To nemáme v tomhle světě šanci na šťastné a spokojené manželství na věky ? Buď jsem já opravdu tak naivní, nebo se celý svět topí v sebelítosti a pesimismu a špatné zkušenosti ovlivnili téměř všechny.
Mrzí mě, že nemám podporu ani u své rodiny, když jsem jim s přítelem řekla, že se jednou vezmeme a už na to šetříme, odstartovalo to hromadu řečí a běsnění, jak moc jsme hloupí a naivní. Možná opravdu jsme a myslím, že chybami se člověk učí a pokud to tak přeci chceme, je blbost aby jsme své životy řídili tím co si myslí ostatní, nebo ne ?
Kdysi jsem si řekla, že ze mě nikdy nebude takový pesimista jako je z mé matky a taky se toho snažím držet. Nikdy bych ovšem neřekla jak moc to bude těžké ve světě, kde na vás tohle zlo číhá úplně všude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 26. března 2016 v 17:58 | Reagovat

Tak můžu tě ujistit, že některé manželství zaručeně vydrží. Moji rodiče jsou spolu už 42 let.
Moje zatím taky, i když mám někdy 100 chutí manžela zabít, ale to asi tak někdy je.
Jde o to, aby člověk uměl ustoupit, ale pozor, aby zase neustupoval jen a pořád ten jeden, musí být nějaký kompromis.
Přeji hodně štěstí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama