Červen 2016

Darhowerová M.J. - sempre- navěky

23. června 2016 v 11:06 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Série : Sempre
Rok vydání : 2014
Rok vydání v ČR : 2015
Počet stran : 488
Nakladatelství : Ikar

Sedmnáctiletá Haven Antonelli nikdy nepoznala svobodu. Od malička vyrůstala v izolaci uprostřed pouště, kde spolu s matkou tvrdě pracovala a trpěla nelidským zacházením. Obě se staly oběťmi obchodu s lidmi organizovaného mafií. Jednoho dne se ale na farmě objeví doktor Vincent DeMarco a dává Haven šanci na nový život. Ta se musí rozhodnout - buď opustí matku a odejde s DeMarcem, nebo zemře.
V doktorově domě v severokarolínském městečku Durante se Haven seznámí s jeho dvěma syny Dominicem a Carminem. Ti nikdy nepoznali nouzi a nic jim v životě nechybí - ovšem kromě matky, která záhadně zemřela. Carmine je výbušný, nezvladatelný mladý muž, kterému není nic svaté a odmítá jakoukoli odpovědnost. Láska k Haven ho ale změní a oba brzy musí přehodnonit všechno, čemu doposud věřili. Čím hlouběji se zaplétají do pavučiny lží a tajemství, tím víc zjišťují, že i přes zdánlivé rozdíly jsou si velmi podobní. Oba chtějí uniknout okolnímu nebezpečnému světu, jemuž vládnou moc a peníze, ale řetězec událostí, které se daly do pohybu už dávno před jejich narozením, ohrožuje jejich životní plány i samotnou existenci. Ve světě mafie jsou zrada a násilí všední součástí života, nic není zadarmo a slovo navěky - sempre dostává trpkou příchuť

Černý pátek aneb když nám ulítne štěstí

13. června 2016 v 15:12 | Silmarilli |  moe vykecávky
Téměř každý z nás má doma nějakého domácího mazlíčka, kterého si hýčká. A my jsme nebyly výjimkou. Před třemi lety přišel polovičák domů s tím, že by si chtěl pořídit nějakého ptáčka. Já, milovnice zvířat jsem nadšeně přikyvovala a hned jsem zasedla k počítači a pátrala jaký druh by se nám nejvíc líbil atd.
Poradili mi aby jsme si pořídili ptáčka ještě maličkého a postupně ho dokrmovali. Prý si lépe zvykne na lidi a bude daleko přítulnější.
Nakonec jsme se rozhodli pro Korelu a do týdne jsme pro ní vyrazily. Byl to maličký uzlíček ve věku dvou týdnu a my jsme se o něho staraly jak o naše miminko. A stejně tak jako mnozí i já jsem ke svému mazlíčkovy přilnula tak silně, že jsme spolu každý den dělali uplně všechno. Když jsem vařila seděl na rameni a koukal zvědavě co dělám. Když jsem krájela zeleninu, seděl na lince a uždiboval, nebo když jsem šla do sprchy musela jsem ho v koupelně položit na vysokou poličku s ručníkem,protože když jsem byla doma nevydržel chvilku sám a pořád mě volal. Zatím co já se sprchovala náš miláček Ferda si pobrukoval písničky a čekal než budu hotová a vezmu ho zase sebou. Prostě mazílek.
Nakonec nám tolik věřil, že když jsme seděli a koukali na televizi chodil nám po zemi a koukal co kde máme. A tak jsme mu s polovičkou začali říkat naše miminko :) , protože polovičák ho taky miloval a pořád mu nosil nějaké dobroty :)
V pátek jsme o našeho mazlíčka , ale přišli a to díky naší hlouposti. Polovičák s ním na rameni vylezl na balkon a jak jsem na něj křikla, tak se ho snažil rychle chytit a Ferda se lekl a frnkl. Hledali jsme ho po sídlišti několik hodin, párkrát jsme ho i zahlédli ale chudák byl tak vyděšený, že splašeně lítal z jedné strany na druhou.
S příchodem tmy se ušili i Ferda a někde se uvelebil ke spánku. Ještě pár hodin jsme hledali, ale nakonec jsme to vzdaly. Ráno jsme ho opět slyšeli jak na nás volá, ale neviděli jsme ho. I tak jsme hned oba vyběhly ven a hledali ho. Už se neozval.
A tak mi nezbývá nic jiného než doufat v to, že ho snad našli nějací dobří lidé, kteří se o něj postarají lépe než my. Je to ta lepší varianta.
S Ferdem jsme se vnitřně rozloučili a doufám,že něco podobného se nám už nestane...

Možná nás někteří odsoudíte, ale my to ticho bez toho našeho roštáka nemůžeme vydržet a pomaličku se koukáme po novém ptáčku, který by nám to tu zase zpříjemnil. Můžu jen slíbit, že uděláme maximum proto aby jsme podobný osud žádnému jinému zvířátku nedopřály.


Květnové výletování II

9. června 2016 v 14:03 | Silmarilli |  Moje fotky
Už jste se někdy byli podívat Českém Krumlově? Pokud ne musíte to napravit :) Nebo já jsem aspoň byla překvapená jak pěkné to tam pro turisty je a jak se to tam hemžilo čínany :) Jen mě mrzí, že jsem se nedostala do zámku, protože jsem neměla tolik času kolik bych potřebovala, abych si to všechno mohla pořádně prohlédnout.


Hannah Shah - Imámova Dcera

7. června 2016 v 10:07 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Rok vydání : 2011
Rokk vydání v ČR : 2015
Počet stran : 240
Nakladatelství : Ikar


Hannah Shah se narodila v Londýně v rodině pákistánských přistěhovalců. Otec je imám a v muslimské komunitě požívá velkou vážnost, ale pod nátěrem svatého muže se skrývá násilník, který si svou krutost vybíjí nejprve na manželce a pak dceři. Holčičce je šest, když ji otec poprvé udeří.

Ráda si přečtu knihu, která mě více sblíží s jinou kulturou.
Tohle je ale strašná kultura. Ženy nejsou cenější než kus nábytku a proto se k nim tak všichni chovají. A to co zažila Hannah je taky otřesné.
Je fascinující jak v dnešní době můžou něco akového dovolit

Zeh Juli - Pod Vodou

6. června 2016 v 9:02 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Rok vydání : 2012
Rok vydání vČR : 2015
Nakladatelství : Host
Počet stran : 220

Když se z pravdy stane lež a z útočníků jsou náhle oběti… Herečka Jola přijela se svým partnerem Theem na ostrov, aby se připravila na další roli. Když pozná Svena, nevinnýflirt se promění ve smrtonosný milostný trojúhelník, který zboří všechna pravidla. Sven opustil Německo a začal na ostrově pracovat jako instruktor potápění. Jeho heslo zní: nepleť se do problémů jiných lidí. Teď zjistí, jaké to je změnit se ze svědka ve spoluviníka. A pochopí, že je jen součástí vražedné hry, ve které nikdy neměl šanci. Román Pod vodou je mistrně zkonstruovaný psychologický thriller v tradici Patricie Highsmithové, v němž čtenář stejně jako Sven ztrácí veškeré jistoty. Juli Zeh se podařilo napsat skvostné, střízlivé komorní drama o svobodné vůli, odsuzování druhých, vině a moci.

J.R.Ward - Prokletý milenec

2. června 2016 v 14:01 | Silmarilli |  Knížky co sem četla
Série : Bratrstvo černé dýky
Díl : 13
Rok vydání : 2015
Rok vydání v ČR: 2015
Nakladatelství : Baronet

Trez, upír z národa Temných, je už mnoho let na útěku. Vzbouřil se proti osudu, který mu v rodném Teritoriu předpověděly hvězdy, a uprchl odtud. Jediný, na koho se může spolehnout, je jeho bratr iAm, jenž mu věrně stojí po boku - oba však vědí, že pronásledovatelům, vyslaným královnou Temných, nevydrží unikat věčně. Trez by snad nakonec i přijal povinnost, předurčenou hvězdami - jenže je tu láska k Seleně, jíž se nemůže a nechce ubránit. A Selenina nemoc ho v jeho zarputilém odhodlání jen povzbuzuje. iAm je připraven přinést bratrovi nejvyšší oběť, ale i jemu vstoupí do cesty láska. K dovršení všeho hrozí upírům válka s novým nepřítelem. Série Bratrstvo černé dýky neztrácí dech!

Tak jo, myslím že bylo načase věnovat knihu i těmhle bratrům. Osud Treze a seleny mi byl opravdu líto. Celou dobu jsem čekala na zázrak jak tomu bylo v minulých dílech, ale zatím jsem se nedočkala, což je možná dobře :)

Za to příběh iAma byl dost krátký a klidně bych mu věnovala více prostoru. Tohohle bratra jsem měla raději, proto mě mrzelo, že jeho příběh vzali tak hopem. Klidně bych si toho přečetla víc.

Za to jsem více očekávala o Assailovi a Solle. Minulá kniha skončila odloučení a tak nějak jsem předpokládala že se jim tento díl budeme věnovat. Nakonec to nepřišlo. Uvidíme, třeba to příjde příště.

Co k tomu víc říct. Je to záležitost, která mě nikdy nepřestane bavit i když to není žádná převratná série. Navíc mě těší,že autorka už se tolik nezabívá nezduchými, protože jejich linie vyprávění mě nikdy moc nebavila. :)