Černý pátek aneb když nám ulítne štěstí

13. června 2016 v 15:12 | Silmarilli |  moe vykecávky
Téměř každý z nás má doma nějakého domácího mazlíčka, kterého si hýčká. A my jsme nebyly výjimkou. Před třemi lety přišel polovičák domů s tím, že by si chtěl pořídit nějakého ptáčka. Já, milovnice zvířat jsem nadšeně přikyvovala a hned jsem zasedla k počítači a pátrala jaký druh by se nám nejvíc líbil atd.
Poradili mi aby jsme si pořídili ptáčka ještě maličkého a postupně ho dokrmovali. Prý si lépe zvykne na lidi a bude daleko přítulnější.
Nakonec jsme se rozhodli pro Korelu a do týdne jsme pro ní vyrazily. Byl to maličký uzlíček ve věku dvou týdnu a my jsme se o něho staraly jak o naše miminko. A stejně tak jako mnozí i já jsem ke svému mazlíčkovy přilnula tak silně, že jsme spolu každý den dělali uplně všechno. Když jsem vařila seděl na rameni a koukal zvědavě co dělám. Když jsem krájela zeleninu, seděl na lince a uždiboval, nebo když jsem šla do sprchy musela jsem ho v koupelně položit na vysokou poličku s ručníkem,protože když jsem byla doma nevydržel chvilku sám a pořád mě volal. Zatím co já se sprchovala náš miláček Ferda si pobrukoval písničky a čekal než budu hotová a vezmu ho zase sebou. Prostě mazílek.
Nakonec nám tolik věřil, že když jsme seděli a koukali na televizi chodil nám po zemi a koukal co kde máme. A tak jsme mu s polovičkou začali říkat naše miminko :) , protože polovičák ho taky miloval a pořád mu nosil nějaké dobroty :)
V pátek jsme o našeho mazlíčka , ale přišli a to díky naší hlouposti. Polovičák s ním na rameni vylezl na balkon a jak jsem na něj křikla, tak se ho snažil rychle chytit a Ferda se lekl a frnkl. Hledali jsme ho po sídlišti několik hodin, párkrát jsme ho i zahlédli ale chudák byl tak vyděšený, že splašeně lítal z jedné strany na druhou.
S příchodem tmy se ušili i Ferda a někde se uvelebil ke spánku. Ještě pár hodin jsme hledali, ale nakonec jsme to vzdaly. Ráno jsme ho opět slyšeli jak na nás volá, ale neviděli jsme ho. I tak jsme hned oba vyběhly ven a hledali ho. Už se neozval.
A tak mi nezbývá nic jiného než doufat v to, že ho snad našli nějací dobří lidé, kteří se o něj postarají lépe než my. Je to ta lepší varianta.
S Ferdem jsme se vnitřně rozloučili a doufám,že něco podobného se nám už nestane...

Možná nás někteří odsoudíte, ale my to ticho bez toho našeho roštáka nemůžeme vydržet a pomaličku se koukáme po novém ptáčku, který by nám to tu zase zpříjemnil. Můžu jen slíbit, že uděláme maximum proto aby jsme podobný osud žádnému jinému zvířátku nedopřály.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucie. Lucie. | Web | 13. června 2016 v 19:25 | Reagovat

Jů, korelka. Tu jsem si také chtěla pořídit, ale bohužel to nevyšlo :)

Ajeje, to mě mrzí. Držím palečky, aby se Vám vrátil, naděje umírá poslední, přeci ♥

Podobný případ jsme zažili s našimi kočkami. Už si domácnost bez nějaké "číčy" nedokážu představit :-)

2 strawberrymachine strawberrymachine | Web | 15. června 2016 v 14:02 | Reagovat

Korelu jsem také měla, a né jendou. To mě mrzí, ale je možné, že se vrátí :/

3 sakay sakay | Web | 16. června 2016 v 9:21 | Reagovat

tak to je škoda :(

4 steel32 steel32 | Web | 17. června 2016 v 18:43 | Reagovat

jezus, takovej roztomilouš :(
nejhorší prostě, ještě kvůli takový náhodě.
tak snad je mu někde dobře a vy nebudete mít dlouho takový prázdno :)

5 Iris Iris | E-mail | Web | 18. června 2016 v 11:56 | Reagovat

Zkusila bych to dát do rádia a na FB :-) pak teprve bych to vzdala ;-)

6 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 19. června 2016 v 11:48 | Reagovat

To je mi líto :( Ale na druhou stranu se třeba ještě vrátí...

Pořízení nového mazlíčka určitě neodsuzuji. Sama vím, jak je to depresivní pocit, když najednou doma někdo chybí a svého mazlíčka stále všude vidíš, i když už tam vlastně není :/

7 Silmarilli Silmarilli | Web | 21. června 2016 v 10:29 | Reagovat

[5]: jo jo, my jsme to dali na FB a nechli u nás rozhlásit rozhlasem, ale nikdo se neozval.

[6]: Souhlasím, je tuted takové ticho to je strašný ...

8 sarushef sarushef | Web | 22. června 2016 v 15:41 | Reagovat

To je škoda :(

9 Ettelwen Ettelwen | Web | 27. června 2016 v 17:34 | Reagovat

Měli jsme doma myslím roselu, ale tím si už nejsem tak jistá. Trošku se nám ji zželelo, přece jen život v malé klícce není nic moc, tak taťka udělal velkou voliéru. K Rosele přibylo i několik andulek a jednu osudovou noc se do voliéry dostala kuna a roselu nám odnesla. Od té doby máme už jen andulky a voliéra nakonec byla zajištěna tak, že žádná kuna nemá šanci, ale stejně nám to tu škodu nikdy nenahradí.

10 Celene Celene | Web | 2. července 2016 v 12:04 | Reagovat

Ty jo, a nenapadlo vás zkusit po tom sídlišti rozvěsit plakáty? :/

11 Silmarilli Silmarilli | Web | 4. července 2016 v 10:38 | Reagovat

[9]: To je smutné....bohužel i takové věci se stávají...

[10]: To je pravda to jsme nezkoušely, ale jsme celkem malé městečko,takže se to tu určitě rychle rozkřiklo...Navíc jen sídliště by nestačilo, buhví kam až zvládl druhý den doletět

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama