prostě jen tak žít

3. června 2018 v 15:12 | Silmarilli |  Život dospěláka


Poslední dva roky jsou pro mě ve znamení obrovských životních změn. A ikdyž jsou to vesměs krásné změny, někdy si říkám, že se musím zastavit a nadechnout. Utíká to až příliš rychle. Koupili jsme baraák, pořídili psa, stihla jsem se vdát a narodila se mi dcera. Dlouho jsme jako partneři stály ve vztahu na místě a teď najednou jsme stihli toho tolik.

Upřímně, postrádám tu anonimitu, o kterou jsem za ty roky blogování zde pomalu přišla. Až příliš mnoho lidí si kdykoliv může přečíst tyhle řádky a to je pro mě něco stresujícího. Kam se pak uchýlit se svými obavamy. Kam bez výčitek můžu napsat co cítím, co mě děsí ? Čím dál víc si pohrávám s myšlenkou tady všechno zabalit a začít někde znovu od začátku. Zbavit se té lítosti a prostě to tu smazat. I když jsem tu nechala obrovský kus života , měla bych tu lítost hodit za hlavu a tenhle krok udělat. Jinak si nikdy skutečně neulevím....

Přála bych si mít ted víc času, potřebovala bych tolik dojmu ze sebe dostat. Chtěla bych toho tolik napsat....

Možná je dobře, že nemám čas, můj mozek aspoň nesthá vyprodukovat žádné blbosti. Prostě žiju a všechno se snažím zvládat za pochodu. A to je možná to co mě drží, abych nepodlehla depresím. I když po porodu, jsem neměla daleko. První měsíc jsem byla na pár facek a jsem si toho vědoma. Nechala jsem se totálně strhnout hormony a ze všeho jsem byla vynervovaná, vystresovaná a bezradná. Několikrát deně jsem plakala. Možná, že jsem potřebovala všechno ze sebe dostat. Teď z každým dnem se cítím zase jako já.

Chtěla byc toho v životě ještě tolik stihnout a tolik toho zažít až siříkám, že nebude kdy... Že na to všechno nebude čas a já se akorát budu moct ohlížet ve stáří nad promarněným časem. Ale i kdyby, tak ted je život fajn...S tou naší bambulkou
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama