Básničky

Camaya- Sebevražda spolu

20. prosince 2008 v 22:20 | angel
Tuhle básničku napsala jedna velmi šikovná holčina! Dříve měla taky svuj blog ale zrušila jej ..byla velmi nadaná a říkala jsi Camaya! Tuhle jsem si uložila do komplu a tet vyhrabala...je užasná!!!!


Sebevražda spolu

Pojď, koukneme se pod most,
půjdeme spolu.
Pojď, koukneme se pod most,
seskokem dolů.
Jen perletě pavučin náš pád budou tlumit,
vystříkaná krev holé stěny tunit.
Než dopadnem na dno, slíbíme si tiše,
zas se někde sejdeme, jako larvy v břiše.

Pojď, projedem se autem,
jako vždycky spolu.
Pojď, projedem se autem,
na útes a dolu.
V plné rychlosti na čtyři kola,
pod útesem moře a vedle něj škola.
S malou mořskou vílou v slané vodě plavat,
kraby hezky surově za klepeta tahat.

Pojď, podřežem si žíly,tepny
krásně a něžně spolu
Pojď, podřežem si žíly,tepny
a skočíme dolu.
Z vysokého paneláku mezi lidi,
až vylezou z marketů, ti se budou divit.
A leckteré auto po nás myslně sjede
hlavy slastně křupnou,ten zvuk u mě vede:-D

Tvář

21. února 2008 v 10:17
Co se ti to stalo,
tváři rozmazaná?
To srdce zabolelo,
v něm rána nezhojená.

Zabolelo ráno,
ještě před rozbřeskem.
A na sklo zadýchané,
bylo psáno prstem:

" Nehledej mě nikdy"!
Pár písmen, holá věta.
Napsaná za polibky.
Co čekat od života?

Jenom se zachumlej,
hluboko, v teplou deku.
A zvolna, něžně dýchej,
na vždy už.
Na věky věků.

Pak tváři rozmazaná,
konečně zapomeneš.
Na to, že jsi tak sama.
Že smát se nedovedeš.
tuhle básničku jsem našla na netu bohužel jsem neštastnou náhodou vyklikla stránku autorovi promin...

k.o.n.e.c

26. ledna 2008 v 10:02
tahle básnička se mi něčím líbila a ani nevím čím ....ale sehnala sem jí tady : christiana.blog.cz
Snad záblesk tvých očí
řekl mi, že to končí,
snad je to všechno naposled
nejhorší věta ze všech vět.
Třesu se a není to zimou
vím, že odcházíš mou vinou.
Plakat už nemůžu, nemám sil,
nezájmem si mě udusil.

Znovu jsem dopadla na dno
a šlo mi to docela snadno.
Zas jedna jizva na duši
na chvíli štěstí přeruší…

Trest za pýchu

1. října 2007 v 17:02
Za oněch krásných dob, kdy kvetlo Bohosloví,
žil jistý učenec, jenž přesvědčoval slovy,
a pověst vypráví, že za slavnostní mše,
- když zase promluvil zlým lidem do duše,

Proč ?

27. září 2007 v 14:56
Proč dělám věci,
který bych dělat neměla
Proč miluju tebe,
když ještě nejsem dospělá
Proč myslim dopředu,
když budoucnost je vzdálená
Proč chci být s tebou,
když jsem to dřív nechtěla
Proč chyběj mi tvý dotyky,
když měla bych být dospělá
Proč sem s tebou šťastná,
když jsi opak anděla
Proč mám jen tebe
.....to sama sem si zvolila!

umírám

6. září 2007 v 13:42
tuhle básnicku jsem nasla na jendom blogu bohuzel nechtene sem ho vyklikla takze autorovy se omlouvám ale víte ta básnicka mi príjde taková depresivní az si clovek pomyslí ze ten kdo jí zkládal tak tomu rozhodne do smíchu nebylo bylo mu mozná hrozne :(
Ležím a vzpomínám,
s nožem v břiše umírám.
Umírám,
ale pořád na Tebe myslím,
jsi něco co já potřebuju,jsi jako kyslík.
Cítím bolest u srdce a po celém těle,
lásko,
fakt nechci žít bez Tebe!!!
Nůž od krve mi z břicha trčí,
krev ze mě proudy crčí...
Už pár minut umírám,okolí nevnímám,
jen na Tebe vzpomínám...
Až přijdeš mi dát na hrob růži,
vzpomeň si na holku,
které ses dostal pod kůži...

Utrpení

18. července 2007 v 11:41
Utrpení
Hlavu má zvrácenou, zmáčené vlasy,
za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,
je pozdě spílat jí,prosit a křičet,
teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet...
Vzala si poslední kapičku života,
nad jejím tělem se světýlko mihotá...
Nechala po sobě poslední psaní,
je hrozně nešťastná pohleďte na ní...
V listě co nechala bylo jen psáno,
to co se stalo prý bylo už dáno..
Strašně se trápila nemohla dál,
někdo jí naději na štěstí vzal.
Ten kdo to způsobil,vůbec nic netuší,
Sladce si usíná, spánek nic neruší...
Ona je v rakvi na prsou hlínu,
kdo za to může, kdo nese tu vinu??
Byla tak šťastná když prvně s ním tančila,
studená žiletka všechno to zkončila...
Řekl, že lásku jí nemůže dát,
pokaždé přišel si na chvíli hrát.
Vždycky, když odešel v slzách se topila,
když cítila samotu,tak vínem se opila...
Pro mě je hrdinkou,vzdala se života,
to já jsem srab a ničí mě samota...

ziletka

13. července 2007 v 11:40
Žiletka pomalu zajíždí ti do kůže,
nikdo jí v tom zabránit nemůže.
Chlapeček, co se ještě neholí,
zjišťuje, že to moc nebolí.

Žiletka made in Czech republic
neptá se, jestli jsi flegmatik či cholerik.
Žiletka tě v prstech trochu zastudí.
Ještě kus, pak už tě nikdo nikdy nevzbudí.

Žiletka je ocel, ta neví nic o smrti,
o lásce a to je dost hloupá věc, řeknu ti.
Neboj se, už se ti to nikdy víc nestane,
ta ostuda když ti první noc nevstane.

Žiletka razí si svoji cestu do žíly.
Jsi bláhový, za tohle selhání se nestřílí.
Přežili to jiní, přežiješ to taky ty.
Přemýšlej, nenech se ovládat jen pocity.

Žiletka svůj smutný úkol splnila,
do ruda se voda tvojí krví zbarvila.
Tvůj krátký život uniká z rány ven.
Je to nádhera! Tou podívanou jsi jak omámen.

Žiletka ta za to všechno přeci nemůže.
Chceš žít? Telefon v síni ten ti pomůže.
Sanitka dojela brzy, pomoc už je tu,
nevnímáš ty lidi, co ti vlezli do bytu.

Žiletka. To slovo brouzdá se tvou pamětí.
Sestřička je celá v bílém, ptá se: "Jak je ti?"
Jediná kapačka tady teď měří čas.
Kdybys ho doved vrátit, možná žil bys zas.

Žiletka. Pomalu zapomínáš co to je.
Tvé oči naposled shlédly stěny pokoje.
Upadáš do spánku, který je tvůj poslední.
Už neslyšíš zvony oznamující čas polední
sem nasla ulozené v komplu a neznám autora tak autorovy sorry

bolest

4. června 2007 v 11:07
BOLEST!!!

Bolest, jinak se tomu říkat nedá,
Když tvá láska na špatného muže sedá.
Pak jenom divíš se, že si tak blbá,
Ale to je láska, ta si to rozmyslet vážně nemá.

Ale co když miluje i on tebe?!?
To otvírá se ti nebe.
Ale pak zjistíš, že má holku
A nezatančila by sis s ním ani polku.

Co řeším, vždyť já mám taky kluka,
Jsou to pro mne i pro ty ostatní muka.
Teď kvůli všemu, co se stalo brečím, jak malá holka,
Chci aby ze mne byla za chvilku mrtvolka.

Žíly podřezat to dokáže každý debil,
A já nechci být pak, jak nějaký labil.
Proto radši neudělám vůbec nics,
Budu se utápět ve svém svědomí.

Dobře mi tak, jsem prostě blbá,
I kamarádka nemá být na mne proč milá.
Za všechnu bolest můžu já a on,
Kdybych šla radši sama dom….

Má smrt

31. května 2007 v 15:38
Má smrt
Může to začít, jak normální den,
Stačí se jen obléknout a jít ven.
Nadechnout a nabrat směr do školy,
Octnout se na studentském válečném poli,
Kde svádíš boje jako ostatní
O známky a učitelské uznání.
Oběd, návrat, drobná příprava,
Oby sis kantory nepohoršil/a.
Vzpomínka na milovanou,
Která je pro tebe však ztracenou.
Jdeš se pobavit s přáteli,
S nimi vypiješ dvě kofoly.
Večeře, koupel, dobrá noc,
To vše znáš dobře moc.
S pocitem vítězství nad životem
Uleháš a usnout chceš jen.
Hlava ponořená do polštáře,
Deka natažená do tváře,
těžkne ti víčka, hlava se sklání,
Už plánuješ jen ranní probrání.
Náhle dveře dokořán, světlo svítí,
Otec křičí z dveří k tobě letí
A rány od něj létají,
I když důvod nemají.
Pak přijde na řadu i máma,
Řve na ní jaká je to kráva.
První padla na její tvář,
Ty už vidíš oslnivou zář.
Jen necháváš krev stýkat,
A nepřestáváš dýchat,
Oči se ti mlží
A vzpomínky množí.
V ruce ti těžkne žiletka,
Zbarvená krví celičká.
Přemýšlíš, zdali ti někdo může pomoci,
Ale zůstáváš sám ležet bezmocný.
Rozhodl/a ses na světě nechat vše,
Nepřestává ti hrát zádušní mše.
Začínáš si vybavovat,
Co jsi chtěl prožívat.
Tu milovanou jsi opustil,
Ani její rty neokusil.
I když by ti polibek nevtiskla,
Stále může zůstat naděje jiskra.
Nedošlo ti, co se může stát,
Kdyby o tebe chtěla stát.
Však vybral/a sis cestu,
Z které není zpět návratu.
V uších ti zvonek zní,
Ruce ti bez přestání brní,
Tvé oči již nevidí,
Sotva ještě bdí.
Dech se změnil v nepoznání,
Ze srdce sotva vychází tikání.
Krev nemá jak stýkat,
Přestal si dočista dýchat.
Ležíš v zkrvavené louži,
Po které se pár lidí bude soužit.
Vpíjí se do oblečení,
Zažíváš nove zrození,
Ocitáš se v jiném světu,
Buď v nebi nebo peklu.
Tvůj život v naší dimenzi končí,
Tvé činy se teď sloučí
A nad hrobem ti o nich mluví,
Že jsi nebyl tak špatný, kdo ví…
zdroj: alcaundjolca.blog.cz

Anjel

22. května 2007 v 16:33
tahle básnicka me hrozne zaujala zdroj:ghoticsissi.blog.cz
ANJEL
Na kraji cesty anjel stál
ten anjel slzy v očiach mal
túžobne do neba hľadel
v srdci už nemal nádej
do neba so žiaľom pozeral
a v rukách svoje krídla mal.

Keď slza v oku zjavila sa
hneď zmizla zo sveta všetka krása
keď slza tiekla po tvári
to farba zo sveta sa vyparí
Keď slza po brade steká
to krv miesto vody z riek vyteká.

A tak anjel plače dni a dni
pokiaľ sa mu Pán Boh nezjaví
Zrazu Pán Boh zľutuje sa
a ukáže sa na nebesiach.

"Anjel milý neplač, dosť !
Prišiel som ti na pomoc.
No tak povedz, no tak vrav !"
a anjel len rozprával...

Stretol som raz človeka
a ten bol veľmi šťastný
z oči mu žiarili dve iskričky lásky.

Povedal mi "Láska" to najkrajší cit
keď odišiel
už aj ja som ju chcel objaviť.
A tak som kráčal ďalej svetom
až nakoniec som lásku stretol.

Vlasy ona dlhé mala
na vílu sa ponášala
bola nežná ako vánok
čo zobúdzal ma každé ráno
kožu ona jemnú mala
hodvábu sa podobala

Pery mala krásne
keď čítala básne
taký sladký úsmev mala
mužské srdcia získavala.

V očiach mala rebelské iskry
až neskoro som zistil
že tu hriešnu krásu sám diabol stvoril
aby celý svet pokoril.

Žena nástroj diabla
si zasadla na mňa
rozhodla sa zničí ma
tak mi krídla zlomila
z hrude srdce vytrhla mi
a riekla, že všetko boli fámy.

Keď ma nežne bozkávala
život zo mňa vysávala
na kolenách kľačal som
s nádejou slová lásky vravel som

ona sa len zasmiala
a takto mi vravela:
Láska to je cit tak smiešny
ja mám radšej činy hriešnych
ak by som ťa ľúbila
to skôr by som sa zmárnila...

O Lásce

17. května 2007 v 15:55
Viděl její smutnou tvář,
kterou smýval pláč.
Viděl její oči uplakané,
její vlasy krásně rozcuchané.
Viděl její třesoucí se ruce,
cítil,jak ji bolí srdce.
Netušil, že takhle bolí láska,
nevěřil, že tohle je ta kráska.
Ta kterou opustil a kterou miloval
zdroj: feelingful-angel.blog.cz

Neznámí

30. dubna 2007 v 7:49
NEZNÁMÝ
Očima svět jen vidím, ale v duši ho neznam,
na něho čekam a doufam, že ho poznám.
Jeho jméno je promě otázka,
moje srdce láskou praská.
Neznámý člověk se ke mně blíží,
tak pojď odvezu tě na pobřeží.

22. dubna 2007 v 10:47
já pro tebe byla schopná zemřít
já pro tebe i kradla
já u navou z věčného tahání o tebe padla
já milovala tě nadevše
já byla schopná snad všeho
jen kdybych na malí okamžik měla jeho
toho pro koho to všechno dělám
já dokonce z páchala vraždu
já dokonce začala se bát sama sebe
už nikdy mi nebude lépe
já doteť nechápu proč sem to všechno dělala
možná proto že svému srdci sem tvou lásku slíbila
bylo to přání které nikdy nemohu splnit
tak proč někoho jiného vinit
vinu za to všechno špatné nesu jen já
za to že sem ublížila lidem kteří si to zasloužili ze všech nejmín
to všechno ale už nelze vrátit
mohla bych i svou svobodu ztratit
tak jak trestala jsem k vuli němu jiné
tak tet potrestám sebe
pamatuj že milovala jsem jen tebe

Ona

15. dubna 2007 v 14:15
Ona
S polámanými křídly neletí,
s prasklou touhou nežije.
Ví, co je její prokletí,
tak se prostě zabije...

Jako popelka

23. března 2007 v 16:28
úsměvy falešné se zdají.
Hlava na polštář mi klesne.
Mé rty slzy polykyjí
a naděje hasne.
Moje máma,která mi byla vším,
je pryč.
Kam zmizela netuším.
Snad není daleko.
Vždycky bývala jsem sama,
ale teď i máma
ale teď i máma.
Asi se už nevejdu
do jejího srdce.
Od té doby co nosí
prstýnek na ruce.
Už nemá srdce pro mě,
od té doby, co v našem malém domě
bydlí tolik lidí.
Všichni jsou tak přísní
tak hrdí
tak drsní
tak zlí
a vlezlí...

I malé deti ví

17. března 2007 v 23:00
I malé děti ví
"Synáčku, nebuď smutný,
to se prostě stává.
Mámu už nic nebolí,
z nebíčka nám mává."

"Vím.
Chtěl bych za ní.
Smím?
Má teď klidné spaní."

Nevyřvává,
i když je mu pět.
Mami chci tě zpět,
neplakává.

Avšak doufá,
že temný anděl smrti
i pro něj se vrátí.
Že mu to trvá zoufá.

I tak malé dítě tuší,
že smrt lásce prostě sluší.
Proto ti dva lidé krásní,
budou spolu v nebi šťastní.
Navždy.

spánek

1. března 2007 v 18:52
Hodiny na stěně odbyli půnoc,
a já pořád spát nemohu.
Už je černočerná noc,
ale já se ani na tem spánek nezmohu.
Musím pořád myslet na tebe,
a na ty chvíle,
s tebou ztrávené.
Vidím před sebou dlouhé míle,
a konec žádný.
Je totiž zrádný.
Měsíc v úplňku je,
a mě připomíná tvou hebou tvář.
Přitom se mi zdá,že se mi směje,
a má andílkovskou svatozář.
Další promarněné minuty,
a spánek nikde.
Myšlenky mi všude bloudí z nudy,
a spánek pořád nikde...

Láska bolí nekdy az moc !

21. února 2007 v 15:45
Jen tak si pohrát
a pak odhodit,
pak tu hru dohrát
a mé srdce zahodit.
Jen sis chtěl užít
a pak zlomit mé srdce,
letní lásku zažít
to se nedělá přece.
Říkat,že mě máš rád
a pak se naštvat,
byl jsi můj kamarád
na moje slzy kašlat.
Jsi hnusnej lhář
tohle se nedělá,
ale miluji tvoji tvář
zamilovat se,to jsem dělat neměla..
Moc se mi stýská
a smutno mi je,
v mém srdci už je tříska
láska mě jednou zabije..
Bolí mě,když lžeš
brečím a koukám se k Bohu,
cítím větu "marně se dřeš"
ale pomoct si nemohu.
Proč jsem zas já
jediná zamilovaná,
prý rád mě má
ale každý práva má.
Práva lhát a zrazovat
bohužel i kamaráda,
mé srdce se začíná zmrazovat
ale já víc než kamaráda mám Tě víc ráda..

sen

15. února 2007 v 11:22

sen..

Všimla sis
jak je dneska krásné nebe?
A i když venku strašne zebe
já kráčím vedle tebe.
To nebe je mým pastýřem,
já bloudím s tebou krásným snem
a nejsem sluncem zaslepen.
To štěstí však
je vrtkavé...
je sladkou vůní,
je hořkým dnem.
V obětí do sněhu upadnem
a v závějích zmrzne krasný sen.
Pak jen ty sám seš probuzen,
ostrým sluncem,
co za mrakem,
skýtalo štěstí dlouhý sen.
 
 

Reklama