moe vykecávky

to mě podrž

25. září 2017 v 9:57 | Silmarilli
Páni, ten čas tak neskutečně letí...Nejsmutnější na tom je, že se mi nic psát ani nechce...chtěla jsem se rozepsat o rodiných utrapách..o tom jak jsem těhotná a jak moc se na nový přírustek těšíme. Jaký je pocit ucítit poprvé v bříšku nějaký pohyb. Ale nějak se nechce.
Začala jsem psát a pak to všechno smazala. Nebavilo mě to a bylo to dost mdlé...bez života. A než sem psát něco z čisté povinnosti, tak to snad raději vůbec...a toho se ted budu držet.....

stále žiju

9. března 2017 v 15:28 | Silmarilli
Páni, čas tak nezadržitelně letí a já jsem v šoku, že poslední příspěvěk tu byl v lednu. Nějak mi nedocházelo, že už je březen a já se tu neukázala.
Kupodivu jsem svůj život ted tak zaplnila zážitky, že internet vidím jednou za čtrnáct dní na pět minut. Občas se mi po blogování zastestkne, ale když už jsem konečně doma, nemám najednou energii, ani náladu.

Takže stěhování už mám za sebou sice delší dobu, ale začali jsme makat na zahradě a opravovat všechno kolem, né že by jsme koupili uplnou barabiznu, ale konkrétně na zahradu nikdo nesáhnul, minimálně deset let.
Pořídili jsme si pejska, kterému věnuju zbytek svého času, milujuho a určitě se mu budu věnovat v jedno samostatném článku :)

Tak to jen tak aby jste věděli, že žiju :)

minulý a budoucí

7. ledna 2017 v 9:01 | Silmarilli
Rok 2016 je úspěšně zanámy, a my jen můžeme doufat, že rok 2017 nám přinese jen to nejlepší. Když bych to zhrnula v těch nejdůležitějších bodech :

Pro mě to byl především rok, kdy jsme neustále řešili něčí zdravý a převážně to byly mopje problémy. Doufám, že v tomhle roce to bude trochu klidnější a všechno se postupně ustálí. Ke konci roku měl i přítel problém a i když mě šíleně děsil, nakonec to dopadlo dobře.

Jeden milovaný člen mé rodiny nás v tohle roce opustil. Dlouho se léčil s rakovinou a nakonec už to jeho tělo nezvládlo. Oplakali jsme a ted na něho s usměvem vzpomínáme. Což je důležité ( at je ti v nebi krásně ).

Ale v čem je pro mě rok 2016 opravdu výjmečný, tak to, že bydlíme ve svém :) Dva roky jsme hledali, něco co by se nám líbilo a bylo to cenově přijatelné a konečně našli :)

Je to jen krátké a malé zhrnutí toho, co se událo. Začala jsem chodit do práce, takže jsem z toho taková rozdivočelá, než najedu na pořádný režim :)
Hlavně rok 2017, bude určitě skvělý :) musí být :)

pustina

30. prosince 2016 v 14:30 | Silmarilli
I když tady je teď pusto, prázdno a nic zajímavého se neděje, tak v mém životě je to přesně naopak. Totální chaos. Takový shon kolem vánoc už jsem dlouho nezažila a doufám, že už ani nezažiju. Místo, pohody a koukáním na pohádky, jsem lítala jak střelená a nevěděla jsem, kam dřív skočit. Jsem z toho tak unavená a zdevastovaná, že si snad poprvé přeju, aby to už bylo všechno za mnou a my se zařadili do klasického pochodu života.

Konečně jsem si našla pět minut času, mezi další návštěvou, kdy jsem sem mohla zaskočit a konečně něco napsat. Opravdu už mi to chybělo a akorát jsem se utvrdila v tom, že blog bych smazat nechtěla. I když někdy není nálada, jindy čas, vždycky když potřebuju je tady a já se můžu ponořit do svých myšlenkových pochodů.

Ježíšek byl k nám letos opravdu štědrý a možná mi to tím chtěl vynahradit :) Doufám, že i vy jste byly spokojení a splnilo se aspoň velká část vašich přání. S polovičkou jsme oslavili první vánoce v našem hnízdě a myslím že to proběhlo celkem slušně :) ( když nepočítám to lítání ).

Navíc jsme ještě mezi svátky čekali na Polovičákovi výsledky, jestli nemá nádor, takže o to to bylo, vzhledem k jeho dorinné anamnéze, letos stresující. Naštěstí to dopadlo dobře a byla to jen neškodná blbůstka :) Jenže to čekání bylo příšerné. Ačkoliv jsme si to nechtěli přiznat, byly jsme nervozní,víc hádaví a navíc já jsem stresař, takže už jsem viděla to nejhorší. O to větší byla radost, když to dopadlo dobře. Výsledky jsme se dozvěděli včera a já mám pocit, že to byl takový opožděný dárek k vánocům :)

Tak to by bylo takové malé schrnutí a přeji všem štastná a krásný nový rok :)

nežer - neuvidíš zlaté prasátko

5. prosince 2016 v 11:38 | Silmarilli
"A když to vydržíš, až do večera, nepapat. Tak uvidíš zlatý prasátko. "
"A tati, bude mít ty velký zahnutý zuby nahoru?"
"Musíš vydržet a budou i zuby."
"Nene, já nemusím. Já už ho vidím...."

Tak tahle reklama , i když už je ohraná, nás vždycky na vánoce těší...Vždycky když jí začnou dávat, křičíme na sebe s polovičkou: " Je to tady, už jsou vánoce".
A letos když jsme byly na jednom výletu, měli tam stánek, kde prodávali ručně vyrobené baňky. Dokonce vám na ně napsaly co jste chtěli a pokud jste chtěli. My jsme tam objevily tyhle prasátka a nemohly jsme odolat :)

Takže letos, letos už můžem papat od rána, protože svoje zlatý prasátka už máme :D

Brandnooz Box - Listopad

1. prosince 2016 v 9:50 | Silmarilli
A konečně jsem se opět dočkala a dorazil brandnooz box. Tentokrát je trošku zaměřený a to na pečení, což mi vůbec nevadí, protože pořád něco doma kutím :)

čertík

7. listopadu 2016 v 14:04 | Silmarilli
Nejsem příliš zastánce brzké vánoční výzdoby, ale když jsem jeden den šla kolem obchodu, nemohla jsem odolat a něco jsem si už teď pořídila. Patří to spíš k Mikulášovi, ale já si to koupila hned jak jsem to uviděla.

Jedná se o tohohle čertíka, který se roštácky dloubá v nose :) Hned jak jsem ho uviděla získal si moje sympatie a popříchodu domů už má své vlastní místo :) Ještě pokud jsem to neřekla, je to svíčka, takže letos u nás budou hořet čertíci :)


Brandnooz Box - Říjen

1. listopadu 2016 v 9:13 | Silmarilli
Na novou adresu mi už přišla i první zásilka. A ano jedná se o Brandnooz box. A tak jak už po každé se jdu o něho podělit :)
Ještě bych chtěla dodat, že musíte omluvit kvalitu fotek, všechno fotím telefonem, protože nemůžeme najít od fotáku kabel :D Navíc musím podotknout, že se mi tentokrát balíček opět líbí a byly jsme příjemě překvapeni :)

mám to už za sebouu ...

31. října 2016 v 17:41 | Silmarilli
Stěhování úspěšně za mnou a tak je čas se taky ozvat.
Krabice vybalené, pytle roztříděné, vše vydrhnuté a internet úspěšně zapojený. Nikdy bych nevěřila, jak moc to může být náročné. Obzvlášt pro mě, coby panelákovou holku, která jde do baráčku. Dvůr i sklepy byly po bývalém majitely tak zaházené bordelem, že nám trvalo dva nebo tři dny, všechno vyklidit a odvést. Nakonec jsme řezali dřevo na poličky do spíže a jednoho sklepa, abych měla kam dávat věci. Ještě jsme vymalovali co bylo potřeba, vyvrtali co bylo potřeba a nakonec jsme si včera udělali odpočinkový den, plný válení a totální pohodičky :).
Už nám zbývají dotřídit takové ty maličkosti, co se stejně špatně zařazují a bude téměř hotovo. Zatím co stěhování už mám za sebou, tak co se týče blogu, tak mám plno restů před sebou. Přišel my nový brandnooz box, takže to sem musím ještě hodit,ale teď už ne :)

Lepší vyhořet....

20. října 2016 v 10:03 | Silmarilli
Né nadarmo se říká, lepší vyhořet. Já mohu pouze přikyvovat jak moc je to pravdivé.... Kolik krámů je schopný každý člověk za celkem krátkou dobu nashromáždit, to je mi záhadou.

Když jsme se s mužem z předchozího podnájmu stěhovali do tohohle, byly to v podstatě na chvíli , teď mě mrazí v zádech pokaždé, když se kouknu na tu obrovskou haldu krabic. Třináct krabic jich už je plných a to ještě nemám sbalené nádobí :D Jenom moje knihy vyšli pomalu na tři krabice.Máme momentálně malý byt, ale oba jsme ho byly schopni naplnit tolika krámama, že se to zdá až nemožné.

Kuchyni budu balit až jako poslední a tak zatím můžu vydechnout. Navíc jsem si připadala jako totální alkoholik. Pořád jsme chodili a nacházeli flašky chlastu, které jsme nasbírali na narozeninách atd. A když jsem k tomu naskládala ještě domácí ořechovku,kterou jsem letos dělala, ( a že je výborná) tak jsem nestačila mrkat, že je to na krabici a půl. ( pijeme minimálně i když se tomu nedá věřit :D )

Nenávidím se stěhovat...to balení a vybalování je vážně o nervy. Pozitivní je tak možná to, že jdem do našeho. A možná ještě, že u toho vyhážeme plno krámů. Už aby to bylo za náma.,....

Tím to se tedy s vámi na krátko loučím, protože zítra už začínáme stěhovat. Nevím jak dloouho to potrvá,ale v baráčku ještě nemáme internet...
Tak se tu mějkte krásně, užívejte počasí.. i když není moc vydařé a držte mi palce ať to přežijeme :)

Brandnooz Box - Září

3. října 2016 v 13:35 | Silmarilli
Dneska celkem brzo ráno mi došel opět brandnooz box a já jsem v něm hned začala lovit co mi to tentokrát přišlo. Musím říct, že jsem o hodně spokojenější než minule. Tentorát jsem v balíčku narazila na plno věcí, které mi hrozně chutnají a nebo, které jsem chtěla ochutnat a vyzoušet, takže za mě určitě super volba. I když musí být těžké zavděčit se všem, takže určitě se box nebude líbit každému :) Tak jdem na to ...


10 let

22. září 2016 v 8:59 | Silmarilli
Trochu pozdě, ale přece. Nějak se mi uplně vykouřilo z hlavy, že letos a navíc tenhle měsíc, je to přesně deset let , kdy jsem si založila tenhle blog. Byl to můj druhý pokus, protože první blog byl tak nějak o ničem a brzo mě omrzel. Už si ani nepamatuju název.

A protože jsem v té době byla zblbnutá do anděů a dotakové té lehce gotické atmosféry, navíc jsem moc anglických slov neznala, dostal název angelblack :D Strašná adresa :D Ale je to kus mé historie a je pěkné se kolikrát ohlédnout zpět.Proto jsem nikdy nedostala odvahu blog smazat a začít od začátku. Osobně bych měla uplně jinou představu o názvu a celkovém vyhlížení blogu.

Když mám chmury, cítím se špatně, nebo potřebuju povzbudit kouknu se kde jsem byla před několika lety, co jsem psala a častokrát mě to pobavilo. O tohle bych přišla. Nebo když jsem ztrácela přehled a rozhodla se promazat rubriky, nestačila jsem koukat co všechno mě dřív zajímalo za blbosti :D Ale to asi k dospívání patří. :)

Každý rok si říkám, kdy mě to asi přestane bavit a kdy se na tenhle svět vykašlu. Pak si představím jak mi bude čtyřicet a budu na své děti křičet at mě okamžitě pustí k počítači, protože nutně potřebuju zveřejnit článek. :D

No nic, to bylo jen takové neuvěřitelné kecání o tom, jak už tu vyhlížím dlouho :)

Naše Hnízdečko ...

8. září 2016 v 10:21 | Silmarilli
Mám skvělou zprávu. Není ani tak skvělá pro vás jako spíš pro mě, ale potřebovala jsem se s někým podělit. Před dvěma roky jsem já a můj partner vedli rozhovor, kde jsme se shodli, že je na čase pořídit si vlastní bydlení. Rvát pořád peníze do podnájmů už nás vyčerpávalo.

Já jsem se do toho pustila opravdu s velkým nadšením. Pořád byly k dispozici bud předražené nemovitosti a nebo totální zříceniny. Nakonec jsem začala mít zdravotní problémy což nám hrozně zkomplikovalo. Na chvíli jsme hledání ukončili a když jsem znova začala měla jsem další nový parametr, kterého jsem se musela kvůli mě držet. Další komplikace.

Ale naše odhodlání se vyplatilo a my jsme konečně našli to co jsme hledali. Přijatelná cena, v celkem dobrém stavu a k baráčku i pěkná zahrada v což jsme už ani nedoufali. Odcházeli jsme po prohlídce nadšení, stejně jako plno dalších uchazečů. Nakonec jsme měli štěstí a protlačili jsme se úplně do předu. Výběrem jsme prošli na jedničku a včera nám dokonce už schválili i hypotéku, takže baráček je náš. :)

Papíry jsou podepsány, všechno schváleno a teduž jen počkat až se dodělá menší rekonstrukce, kterou máme v cenně. A potom konečně do našeho. Sice s hypotékou, ale jinak to ani nešlo. A pokud půjdou rekonstrukce tak jak mají tak od 1. října v svém. Jupí......

život

18. července 2016 v 13:58 | Silmarilli
Mám jednoho strýce,který by se líbil asi každému z vás( no strýce, je to bratr mojí babičky). Je to neuvěřitelný srandista, nezkazí žádnou zábavu a každý v rodině jsme kolikrát skřípali zuby nad tím, jak nám někde udělal "ostudu". Ale uměl být i neuvěřitelně chápající a nikdy jsem nezažila situaci, kdyby někoho odbyl, nebo zrovna neměl náladu. Vživotě jsem ho neslyšela na někoho křičet, pouze u měl důrazněji odpovídat, ale to se stávalo tak zřídka, že kdybych si měla vybavit přesný ton hlasu, nejspíš bych to nezvládla.

Milovala jsem ho. Jako dítěti když mi babička oznámila, že dorazí, se mi rozsvítili očka nedočkavostí a nervozně jsem postávala u dveří. A když vešel utíkal mě obejmout a u toho nezapomněl udělat nějaký svuj vtípek, kterému se celá domácnost smála. Prostě když vešel, jakoby se rozzářila celá místnost.
Usadil se na židli, sestřenice mu pletla copánky na bradce a strašně se s námi smál, že z něho děláme kozlíka :) Ještě ted se připitoměle usmívám, když si to vybavím.

Černý pátek aneb když nám ulítne štěstí

13. června 2016 v 15:12 | Silmarilli
Téměř každý z nás má doma nějakého domácího mazlíčka, kterého si hýčká. A my jsme nebyly výjimkou. Před třemi lety přišel polovičák domů s tím, že by si chtěl pořídit nějakého ptáčka. Já, milovnice zvířat jsem nadšeně přikyvovala a hned jsem zasedla k počítači a pátrala jaký druh by se nám nejvíc líbil atd.
Poradili mi aby jsme si pořídili ptáčka ještě maličkého a postupně ho dokrmovali. Prý si lépe zvykne na lidi a bude daleko přítulnější.
Nakonec jsme se rozhodli pro Korelu a do týdne jsme pro ní vyrazily. Byl to maličký uzlíček ve věku dvou týdnu a my jsme se o něho staraly jak o naše miminko. A stejně tak jako mnozí i já jsem ke svému mazlíčkovy přilnula tak silně, že jsme spolu každý den dělali uplně všechno. Když jsem vařila seděl na rameni a koukal zvědavě co dělám. Když jsem krájela zeleninu, seděl na lince a uždiboval, nebo když jsem šla do sprchy musela jsem ho v koupelně položit na vysokou poličku s ručníkem,protože když jsem byla doma nevydržel chvilku sám a pořád mě volal. Zatím co já se sprchovala náš miláček Ferda si pobrukoval písničky a čekal než budu hotová a vezmu ho zase sebou. Prostě mazílek.
Nakonec nám tolik věřil, že když jsme seděli a koukali na televizi chodil nám po zemi a koukal co kde máme. A tak jsme mu s polovičkou začali říkat naše miminko :) , protože polovičák ho taky miloval a pořád mu nosil nějaké dobroty :)
V pátek jsme o našeho mazlíčka , ale přišli a to díky naší hlouposti. Polovičák s ním na rameni vylezl na balkon a jak jsem na něj křikla, tak se ho snažil rychle chytit a Ferda se lekl a frnkl. Hledali jsme ho po sídlišti několik hodin, párkrát jsme ho i zahlédli ale chudák byl tak vyděšený, že splašeně lítal z jedné strany na druhou.
S příchodem tmy se ušili i Ferda a někde se uvelebil ke spánku. Ještě pár hodin jsme hledali, ale nakonec jsme to vzdaly. Ráno jsme ho opět slyšeli jak na nás volá, ale neviděli jsme ho. I tak jsme hned oba vyběhly ven a hledali ho. Už se neozval.
A tak mi nezbývá nic jiného než doufat v to, že ho snad našli nějací dobří lidé, kteří se o něj postarají lépe než my. Je to ta lepší varianta.
S Ferdem jsme se vnitřně rozloučili a doufám,že něco podobného se nám už nestane...

Možná nás někteří odsoudíte, ale my to ticho bez toho našeho roštáka nemůžeme vydržet a pomaličku se koukáme po novém ptáčku, který by nám to tu zase zpříjemnil. Můžu jen slíbit, že uděláme maximum proto aby jsme podobný osud žádnému jinému zvířátku nedopřály.

Brakovala jsem levné knihy

9. dubna 2016 v 12:38 | Silmarilli
Tak dlouho jsem si prohlížela v levných knihách knihy od Sherrilyn Kenyonové až jsem to nevydržela a nakonec pořídila :) Zvítězilo u mě, že nakonec do levných poputovaly všechny tři knihy, které u nás vyšlo. Noční rozkoše jsem už kdysi měla možnost číst a to byla chvíle kdy jsem objevila tuhle spisovatelku a začala pátrat po jejich knihách. A i když moc knih nekupuju, protože mě je líto peněz a i když je možnost plno knih sehnat na jednom blogu, kde autorky překládají jako diví, nemohla jsem odolat a nakonec si je objednala z levných knih. Ono přece jenom dát padesát korun za knihu, není tolik. Navíc ta radost když knihy dorazili. :) Nakonec jsem k tpomu pořídila i Sarah lotzovou a její trojici, kterou si chci přečíst už delší dobu a nemohla jsem jí nikde sehnat......Tak ted už je jenom zařadím do mé knihovny a budu se s tím muset poprat , protože přece jenom knihovna je malá a knih je moc :)
Jinak kvalita fotek nic moc, focené mobilem, protože foták jsem zapůjčila tátovi na focení svých nálezů s hledačkou :)

Naivita, nebo jen nezkaženost

14. března 2016 v 12:36 | Silmarilli
Jako mladá holka, mám stále plno ideálu a přání. Plno plánů do budoucna a ještě víc nadšení a chuti k jejich realizaci. Bohužel, se stále více setkávám s lidmi, kteří moje tužby odsuzují a dělají si legraci, že jsem stále tak naivní a ještě věřím ve štěstí a lásku. Možná mají pravdu a já si žiju ve své bublině, kterou nechci opustit a držím se jí zuby nehty.
Všichni starší než jsem já a můj partner, se kterými se setkáváme jsou rozvedení, nebo je rozvod brzy čeká, nebo se k němu jejich manželství ubírá, nám dávají jasně najevo jak jsme hloupí. Otázky typu proč se chceme v dnešní době brát, když všude je tolik rozvodů a podle nich se mu ani my nevyhneme, už znám nazpaměť. Jsme hloupí, že spolu chceme plánovat budoucnost, jsme hloupí, že chceme mít svatbu, která nás bude stát plno peněz a ještě víc potom rozvod, jsme hloupí, když spolu chceme mít rodinu, jsme hloupí, když se díváme do budoucnosti a malujeme si jí růžově. A nakonec jsme hloupí, že chceme koupit byteček, nebo dům, kde máme v plánu to všechno realizovat.
Pokud jsme ve všem opravdu tak hloupí a nestihl nás zkazit svět svým pesimismem, znamená to, že je to špatně ? Je špatné že odmítám vylézt z té evidentně naivní bubliny a naopak se chci v ní zavrtat ještě hlouběji ? Pokud jsou vztahy v dnešní době tak špatné a všechny vedou jen k rozpadu tak proč tu vlastně jsme ?
Mám toho po krk. Já chci mít jednou svatbu a k mému štěstí můj partner po ní touží možná víc než já, tak proč jí nemít. A k čemu tedy vlastně žít, když nic nemá smysl ? A hlavní otázka, která mě trápí nejvíc, opravdu všechny vztahy končí dřív nebo později rozvodem, nebo rozchodem? To nemáme v tomhle světě šanci na šťastné a spokojené manželství na věky ? Buď jsem já opravdu tak naivní, nebo se celý svět topí v sebelítosti a pesimismu a špatné zkušenosti ovlivnili téměř všechny.
Mrzí mě, že nemám podporu ani u své rodiny, když jsem jim s přítelem řekla, že se jednou vezmeme a už na to šetříme, odstartovalo to hromadu řečí a běsnění, jak moc jsme hloupí a naivní. Možná opravdu jsme a myslím, že chybami se člověk učí a pokud to tak přeci chceme, je blbost aby jsme své životy řídili tím co si myslí ostatní, nebo ne ?
Kdysi jsem si řekla, že ze mě nikdy nebude takový pesimista jako je z mé matky a taky se toho snažím držet. Nikdy bych ovšem neřekla jak moc to bude těžké ve světě, kde na vás tohle zlo číhá úplně všude.

Jak jsem navštívila bazar na podporu utulku Tibet

1. března 2016 v 16:07 | Silmarilli
Chtěla jsem to napat dřív , ale nějak jsem nestíhala. Jedna blogerka pořádala akci na bazárek utulku Tibet. A protože mám slabost pro knížky a zvířátka, donutila jsem polovičku, aby vzal svou chromou přítelkyni do Brna. Naštěstí jsem nemusela ani moc přemlouvat :) NAkonec mě nložil do auta a vyrzili jsme, jsem ráda, že jsme vyjeli brzo protože to mělo parvdu uspěch a brzo se tam hromadili lidé, kteří přišli příspět :)
Byla jsem z toho parvdu nadšená a nakonec mě mrzelo, že jsem si toho neodvezla víc. Tuhle Akci pořádala Rodaw z blogu Knihánkov. Byla to opravdu povedená akce a já doufám, že se jí ještě něco podobného povede. Nakonec jsem si odvezla tyhle čtyři knihy a hrozně se těším až budu mít čas se do nich pustit :)

Apartmány na Vršku - Hobitín :)

16. února 2016 v 8:47 | Silmarilli
Protože už mi z toho doma hrabalo a bohužel jsem byla protivnější, než je mi milé přiznat, zakoupila jsem mě a polovičce víkendový pobyt v Apartmánech na vršku. Řekli jsme si že to pojmeme oddechově a že si to užijeme. A i když Valentýna nějak neslavíme,tohle mělo k oslavě hodně blízko a tak jsme letos udělali výjimku. Odjížděli jsme domů opravdu nadšení a spokojení. Jen to trochu kazil návrat do reality :)
Apartmány byly nádherné jak z venku tak i ve vnitř a hlavně opravdu čisté. Nechyběla vybavená malá kuchyňka dohromady se spaním a koupelna, kterou by ocenila snad každá žena. Hlavně ta vyhřívaná podlaha byla naprosto užasná. Počasí se nám naštěstí v rámci možností celkem vydařilo.
Tyhle apartmány mají i tu zajímavost, že jich je pouze osm a každý apartmán je z jiného dřeva. My byly ubytování konkrétně v dubu :) Pak je tam ještě bříza, jedle, javor, modřín, buk, jasan a borovice. Jsou postaveny ve tvaru hobitích domečku :) Domečky jsou obaleny jílem, najdete tu věci převážně z přírodních materiálů.

špatné vztahy aneb když má mladá holka dítě

8. února 2016 v 13:31 | Silmarilli
Pokaždé když jedeme navštívit rodinu mého přítele, domů se vracím naštvaná a znechucená. Lidé jsou bohužel různí. Maminku už nemá a tak nás u nich doma vždy vítá jeho táta, dvě sestry. Jedné říkejme N a druhé M a teď už i dva roky malé dítko, které splodila sestra M. To že si dítě pořídila ze špatných důvodu asi nemá smysl komentovat. Byla to čistě nechuť chodit do práce a tak si ho pořídila s fetákem, se kterým už rok chodila.

Je každého věc jak se svým životem naloží ale dokáže mě rozčílit když tím skomplikuje život všem. Kluk prohulil celičký den až mu nakonec sebrali i papíry a ona kouří jak fabrika, proto nemá ani na plenky pro dítě. Takže veškeré finanční záležitosti platí její táta. Tím pádem syn musel jít na vedlejší kolej a když tam jede na vánoce, zatím co on dostane jednu foňavku, na které nechají cenovku 200kč ony před ním rozbalují notebooky atd. Vánoce by sice neměli být o penězích a hmotných darech, ale ukazuju vám to jako příklad jak ho totálně odstřihli.

Myslím, že s tím se má polovička celkem i vyrovnala a spíš to nesu huř já než on, že ho takhle zanedbávají. Co mě ale dokáže vytočit k nepříčetnosti,když přijedeme a sestra M nám ještě vyčiní, že jsme pro dítě nic nepřivezli. Jako o Vánocích, koupili jsme dítku, malou kuchyňku a výsledek byl ten, že počkala až polovička odejde a pak mě nadala, že jsme nekoupili to co by si ona představovala. Že to není dost dobrý a ona by vybrala daleko lepší kuchyňku. To že ta o které mluvila stála téměř tři tisíce, snad nebudu ani komentovat.

Za dárky pro M a její dítě dostávám vynadano už nějký ten pátek, každé narozeniny, každé vánoce a takhle to bylo ještě než se malá narodila. Tak jak dárky dávám opravdu ráda, pro ni to nesnáším. Člověk si prostě rodinu nevybere a je tragické když žijí v představě, že je snad budeme dotovat. Nemluvím ani o situacích kdy jdeme do obchodu a ona mi začne ukazovat co mám dítku koupit atd. Něco jsem jí koupila a hned mě začala posílat, že to další co tam je, je daleko lepší. Začala jsem dělat že jí neslyším a jdu vždycky pryč.

Nakonec jsme před nimi plácli, že už hledáme vlastní bydlení a to byl oheň na střeše. Vlastní celkem velký pozemek a aniž bychom je snad o něho chtěli připravit, hned se tvářili, že ho po nich chceme. Evidntně soudím tebe podle sebe. A tak i když je to smutné se smrtí maminky přítel přišel i o velkou část rodiny. Je důležité že jsme tu jeden pro druhého a člověk by se nad těmi věcmi měl asi povznést. Jen kdyby to bylo tak jednoduché!
 
 

Reklama