moe vykecávky

film hostitel...?!

7. srpna 2011 v 19:36 | Silmarilli
vím,že tato zpráva sem nepatří,ale čert to vem ,je to blog o tom co mě baví a to je právě toto

Plno fanoušku stmívání zná jeho spisovatelku a to je Stephenie Meyerová. Já jsem měla možnost od ní číst i knihu s názvem Hostitel a docela se mi líbila. No docela...pravdou je že začátek mě vubec nebavil ...ovšem pak se to neuvěřitelně rozjelo a já se do toho plně ponořila. Dlouho se mluvilo o filmovem podání a já jsem zjistila víc. A tahle informace je oficiální a to že Open Road Films officiálně stanovilo datum premiery Hostitele. A to na 29.3 2013 . Nevím proč je to tak daleko,ale já jsem spíš začínala pochybovat o tom zda to natočí a jsem ráda,že ano. Officiáně by se mělo začít natáčet v unoru v roce 2012 a už je vybraná i postava ,která stvární Melanie a to je 17 letá Saoirse Ronan.

muj názor je,že se mi do té role moc nehodí,ale co už muže mě mile překvapit.

blog.cz zase mě sere

5. srpna 2011 v 11:33 | Silmarilli
Blog.cz mě opět pěkně rozčiluje. Tolikrát jsem se už pokoušela sem hodit náké fotky,ale umění je už to ,nahrát je z počítače sem na tož abych je dostala do nového článku a mohla zveřejnit a ukázat vám je tak. Pokoušela jsem se už tolikrát,ale upřímě nejsem kouzelník ...Takže fotky uvidíte až se dá blog.cz zase do pořádku. Pořád se snaží něco vylepšovat,ale akorát to čím dál víc serou. Kdyby to raději nechaly tak jak to je udělaly by tisickrát líp

prosím o pomoc skrz mého brášku

28. července 2011 v 16:52 | Silmarilli
v první řadě bych vás chtěla poprosit o maličkost muj 13 letý braška poslední dobou dost rozvíjí své počítačové schopnosti. Začal si vytvářet svou vlastní počítačovou hru a tak podobně a o jedné hře,kterou harej založil stránky a poprosil mě abych sem dala jeho odkaz. Tak jestli vás mužu poprosit tak tuhle adresu pošlite dál at se rozšíří a já jemu udělám radost předem děkuji :) www.minecraft-x-game.4fan.cz předem já i bráška děkujem :)

jak jsem se měla ...

25. července 2011 v 13:44 | Silmarilli
Tak lidičky už jsem zpátky :) Byl to neuvěřitelný zážitek. Chci sem dát i pár fotek,ale mám jich strašně moc takže nejprve je trochu vytřídím a vyberu sem uzký výběr těch nejlepších :) Na to,že jsme tam byly na tři dny- protože ten čtvrtý jsme odjížděli- tak jsme toho stihly opravdu hodně .
Byli jsme se podívat do dvou ruzných jeskyní a obě měli něco do sebe. V té první byly uzké chodbyčky a měli tam plno věcí o minulosti,takže o to tahle jeskyně byla záživnější. Ta druhá byla zase hesčí a věčí ,bylo tam plno krápníku a to mám ráda. Každopádně byly obě krásné. Pak jsme se šly podívat na rozhlednu 3 kilometry hustým lesem mezi balvany do obrovitánského kopce. Byly jsmed vyřízení když jsme vylezli na horu a při představě těch schodu ještě na rozlednu se mi točila hlava. Navíc přítel má strach z víšek takže to bylo taky zábavné svým zpusobem a když jsme vylezli na horu naskytl se nám užasný pohled na celé okolí. Jeseníky jakoby jste měli na dlani :) Prostě krásný.
Potom jsme jeli na Mechové jezero,které bylo taky hezké a ještě jsme byly zkouknout Karlovu studánku. Všechno se mi moc líbilo a nakonec mě čekala stezka odvahy,lezly jsme na čertovy kameny a mužu vám říct,že jsem se docela bála. Byla to skála,která byla přizpusobena aby se na ni dalo vylezt,ale řetězy a všechno bylo zrezivělé a navíc ste chodili po takovém krajíčku,že posunout nohu o kousek víc na bok tak jste dole. No zážitku mám moře a už vás tu tím nebudu zaobíratv :)

život je jako bomboniéra

21. července 2011 v 21:32 | Silmarilli
moje maminka mi vždycki říkala,že bych si přátel měla dostatečně vážit a já si jich asi nevážila možná proto sem o tolik přátel taky přišla.Připadám si jako Forest Gamp " a maminka říkala...." . Jenže ačkoliv dlouho je tenhlee film starý pln těch věcí jsou pravdivé a platí i pro dnešní dobu,ale abych se vátila k tématu.K čemu mi je láska a životní uspěchy bez přátel? najivně jsem si myslela že mám kamarádku na kterou se užu spolehnut. I když jsme se spolu dlouho neviděli vždy jsme si rozuměli a já měla pcit že je to přátelství, o to věčí bylo sklamání, když jsem zjistila,že to celé byla jenom ubohá fraža. Najivně jsem věřila neemu co evidentně nemělo budoucbost. Z mé strany ano ale z její asi ne. No konec užvaněných řečí s pozdravem z jeseníku

PA PA

21. července 2011 v 11:51 | Silmarilli
Lidičky já se tak moc těším :) ve čtvrtek čily dnes odjíždím do neděle se svým miláčkem do jeseníku. Naše první taková menší dovča. Nemužu se dočkat :) Doufám,že to tady vydržíte a budete na mě vzpomnat a až se vrátím tak sem dám náké fotky a napíšu jaké to bylo. Marek to tam zná takže mám slíbeno,že mě provede po těch nejhesčích trasách a věcech co v okolí kde budeme ubytování budou. Nemužu se dočkat. Potom nás čeká ještě týdení dovolená,ale tou vás ted nebudu zaobírat. Navíc v momentě kdy se vám zveřejní tenhle článek já už pomalu budu na cestě:)

mám to v kapse

17. června 2011 v 12:31 | Silmarilli
Tak od včerejšího dne jsem oficiálně vyučená kadeřnice :) Včera jsme měli poslední částř a to ustní formu...Bože jak já byla vyděšená. Ale zvládla jsem to a to je to nejhlavnější. Ted už mi zbývá jenom najít si práci a začít vydělávat peníze. Škoda jen že je to s tou prácí tedka tak složitý. Ale jak jsem řekla,nebudu ted moc přemýšlet nad tím co práce atd. Budu si užívat toho,že jsem to zvládla a žádný mračení skrz práci :)

co tě nezabije to tě posílí

13. června 2011 v 12:56 | Silmarilli
každý má své chyby,ale aby spolu dva lidi mohly žít a fungovalo jim to musí se navzájem tolerovat a vycházet si vstříc. Co když,ale oba mají pocit,že přesně tohle dělají ,ale pořád to tak trochu nefunguje ?
Je mi s ním krásně,a prožíváme opravdu krásné vzpomínky,které mě budou hřát na srdci i za deset let,ale chvílemi mám pocit,že spolu nemužeme být....že se k sobě hodíme jen na takovéto chvilkové povyražení a když se pak pár hodin možná i dní neuvidíme vubec nám to neuškodí ba naopak prospěje.
Pořád se tak nějak uklidnuju myšlenkou,že se spolu teprve učíme žít a náká ta hádka sem prostě patří a že jinak je nám přece fajn....ale co když jsme udělali chybu ? Co když jsme přeci jenom spolu začali žít tak nějak moc brzo-přesně tohle mi řekla už dřív mamka. Co když jsme díky tomu prošvihly plno krásných věcí. Vždyt ty začátky bívají nejhezčí a my jsme to tak nějak vzaly moc hopem.
Co je na tom všem možná nejsputnější je fakt,že už se to nikdy nedozvím. Bud to vzdám a ztratím tak někoho na kom mi záleží nebo to prostě risku a budu pokračovat. naštěstí už mám dávno rozhodnuto. Nebudu se schovávat jako šedá myška,prostě vyzkoušíme moje nervy co všechno jsem schopná vydržet.
Myslela jsem že život mi už dal dost lekcí,ale jak je vidět tak má ještě dost zásob a já bych se proto měla obalit trpělivostí a nervama a jak se říká....co tě nezabije to tě přeci posílí....nebo ne ?

Náš prezident- pěkná čorka

21. dubna 2011 v 12:07 | Silmarilli
Tak by mě zajímalo kam ta naše slavná republika spěje ...To,že nás poslanci a všichni tihle volové tam nahoře okrádají to jsme věděli asi všichni,ale co nikdo nečekal bylo to,když náš prezident,který má náš stát hájit a reprezentovat,v živém vysílání ukradl propisku. Když jsem to viděla,jak si ještě vklídku zavřel ten prázdnej penál,nevěděla jsem jestli se mám začít smát a nebo nadávat co je tohle za kre**na. Řeklabych,že na židly coby náš prezident nemá co dělat. Vždycky jsem si o našem prezidentovy myslela svoje,ale tímhle se překonal!
Na druhou stranu opravdu se tady krade ve velké míře,takže svým určitým zpusobem nás reprezentoval podle pravdy! Omlouvím se,že semka píšu takovýhle kraviny,ale měla jsem prostě chut se k tomu vyjádřit

tak jsem se sem zase jednou podívala

13. dubna 2011 v 17:54 | Silmarilli
Omlouvat se za neaktivitu podle mě nemá moc smysl. Jistě už asi plno z vás pochopilo,že prostě není čas a ani prostředky! Technicky vzato bydlím s přítelem a internet je tam teprve v plánu,takže prozatím je to pro mě kapánek složitý! I když pravdou je že mi všichni tak moc chybíte,hlavně ted když mám pocit,že všechno je špatně! Ale už jsem se dost poučila z předchozích chyb abych věděla že věšením hlavy a naříkáním se nic nezmění. Jsem sice vyčerpaná tím vším co se děje kolem mě,ale i tak to nevzdávám a pevně věřím,že zase bude líp.
Líbilo se mi když je to tak dva dny zpátky jedna má spolužačka řekla,že snad nikdy nejsem smutná a přítel něco podobného včera večer. V jejich očích se hrozně rychle otřepu a jedu dál jako by se nic nestalo. Na oko možná,ale to co se děje uvnitř mě ....to je to hlavní. No stačilko by brzy se zase ozvu ze svého všedního života!

Točím se....a stále se točím

9. března 2011 v 15:07 | Silmarilli
Pořád mám tendenci ohlížet se za miulostí i když bych jí měla nechat plavat. Tak nějak se asi neumím rozloučit se starými přáteli a se starým životem. Kvuli své tvrdohlavosti a pocitu křivdy,který možná ne vždy byl oprávněný,jsem o moc přišla. Smula jen,že tohle si lidé uvědomí až když je pozdě a těžko se dá něco napravit. Plno lidí jsem zklamala a plno liádí zklamalo mě. Vím,že tím že se o tom donekonečna budu jen bavit se nic nezmění,ale já tak nějak nevím co kde a jak uchopit aby všechno bylo zase v pořádku. Možná si jen nedokážu připustit,že plno věcí už nejde zpravit.
Jako například vstah se svými rodiči. At jsem na ně nadávala sebevíc pořád jsem ,tedy aspon s mamkou,měla docela krásný vztah. Ted po něm není ani památky. Nepovídáme si ,téměř se nevídáme a když už si zkřížíme cestu tak obě pracně hledáme témata o čem se bavit aby jsme tu druhou nerozhodili a nebo neřekly víc než by jsme chtěli. Tohle vyhíbání mě k smrti ubíjí a já si pak svou zlost vybíjím na lidech na kterých mi nejvíc záleží a kterým tímhle svým hloupím chováním akorát ubližuju. Pořád se točím v jednom začarovaným kruhu a tak nějak nevím jak z něho ven. Zase článek,který je nesmyslný ale mě pomohl

Jednou

2. února 2011 v 20:31 | Silmarilli
Moje Kamarádka na svém blogu zveřejnila docela zajímavý článek. Psala tam o životě a o tom,že všichni všechno zažijeme pouze jednou poprvé.  Že nikdy nic nebude jako dřív protože se to všechno poprvé stane jenom jednou. Je to děsivé. Jednou první pusa,jednou první ozkoušení školy,jednou jít poprvé do školky,jednou poprvé dostat obejmutí vašeho milovaného člověka,jednou poprvé vyzkoušet si co je to radtost a smutek. Je to děsivé. Když se to tak vezme dokola,celý život je děsivý.
Občas mám pocit,že je život spíš za trest než za odměnu a to se tak moc snažím aby byl mou odměnou. No nic raději mě neposlouchejte mám těžké období a snažím se s tím vyrovnat všelijakými zpusoby a díky tomu že nemám čas se tu vypsat tak je to horší. Jak mě chybí pochopení vás. Vás všech mích internetových přátel, se kterými sem se dělila o všechny své strasti a Vy se o ně dělily se mnou....

angelblack

rok 2011

31. prosince 2010 v 18:57 | Silmarilli
angelblack.blog.cz
A je to tu...Za chvíli nás bude čekat rok 2011. Abych byla upřímná jsem docela zvědavá co mě tenhle přichistá. Jestli to budou špatné zážitky nebo to převáží ty dobré. Na to si bohužel budeme muset počkat. Jsem svým zpusobem ráda,že konečně budu mít a sebou tenhle pestrý rok. Nasekala jsem tolik životních chyb,že to není ani možný. Některý dopadly nakonec celkem dobře jiné bohužel už nevrátím anevím jestli je to dobře nebo ne. No konec o mě...chvi vám popřát Všechno nejlepší do nového roku at vám tento rok přinese jen ty nejhezčí a nejlepší zážitky. At se vám splní i ta nejtajnější přání a at na tento nový rok máte nakonec jen ty nejhezčí vzpomínky. A s otevřenou náručí přívítejmě rok 2011

A Zase jsou tu Vánoce

24. prosince 2010 v 13:22 | Silmarilli
angelblack.blog.cz
Vánoce..opět jsou tady. Jsem nesmírně štastná,že mužu další vánoce trávit i tady s váma :) Města svítí zářivými barvami a mě to příjde veselejší. I když pravdou je že pro mě tyhle vánoce jsou spíš něco jako zlí sen ,než den plný naděje a krásných zážitku.Rodiče se mnou na vánoce nepočítají. Dárky si rozbalí u stromečku beze mě jak mě bylo řečené a udajně od nich neuvidím ani blbou čokoládu. Už pro to mě tyhle vánoce moc netěší. Poprvé je nebudu slavit se svou rodinou tak jak se podle mě patří.
Za pár hodin se sejdou rodiny aby si popřáli ,předají si dárky ,udělají si krásný večer a pak....? Nic ...pak už jen vzpomínak...druhý den už zbydou všude jen ty svítilka a víc nic.. Nevím proč to tady vlastně vykládám...Snad jen,že na mě padla taková nostalgie... Přála bych si být zase malá....

No nebudu to prodlužovat...všem vám přeji nádherné vánoce...hodně štěstí,zdraví a lásky... at ve vašich srdcích jsou hezké vzpomínky a dostanete pod stromeček vše co si budete přát...

                                                                                             Vaše Silmarilli

vzít si dovolenou?

29. listopadu 2010 v 19:29 | Silmarilli
angelblack.blog.cz
Je to zvláštní. Pokaždé když člověk něco získá tak i něco ztratí. vždycky jsem si říkala,že každý má určitý počet těch špatných věcí a v momentě kdy si jimi proleze se slzami v očích už ho čekají jenom ty hezké věci. Že někomu se stanou v pruběhu několika let a pak už je jenom to hezké a sem tam nějaký malí zádrhel a někdo to má třeba vyvážené. Čekám už netrpělivě na svou dávku toho pravého štěstí protože stejně pořád dokola mám pocit,že abych byla v klidu tak každý den je pro mě boj. Nechci mluvit moc konkrétně,někteří lidi by si to mohly vzít osobně a někteří by to mohly pochopit možná trošku jinak. Což je smula toho,že sem svuj blog,prozradila pár jedincum,kterým věřím. Občas bych to ze sebe potřebovala vysipat,jenže nechci. Takhle ne.
Někdy mě napadá otázka,jestli je vlastně život odměna nebo trest...Už na mě zase lezou ty pochmurné keci,které když za včas nezastavím tak u počítače skončím se slzami v očích a kapesníkama v každé ruce. I když se říká,že jednou začas by člověk měl pročistit oční kanálky. Já mám,ale strach...že jakmile povolím jednou uzdu,pak jí povolím po druhé,po třetí a pak se mi to zase vymkne kontrole.
Občas bych si potřebovala vzít od života dovolenou. Třeba jen na měsíc,ale prostě nic nemuset řešit zavřít se sama do krabičky a být v tichu. DObře možná bych časem zešílela samoto,ale uznejte sami...někdy je těch problému a starostí opravdu hodně. Kde na to člověk pořád má brát sílu?

rozsvícení vánočního stromečku

26. listopadu 2010 v 10:04 | Silmarilli
Dneska večer se má u nás na náměsti rozzářit vánoční stromeček. Těšila jsem se na to,už takovou dobu. Všechno mi totiž příjde trošku veselejší a živější. Poslední dobou,ale těšení vytřídalo něco jiného. Na náměstí se nedostanu protože se o mě zase hlásí angína,ale to je to poslední po čem ted toužím.
Vždycky jsem hlásala,že přátelství má být na prvním místě a taky,že má. Jenže poslední dobou se asi byla moc zaslepená čím si a přátelství odsouvala do pozadí v domění,že na mě počká. Toužila jsem po tom být zase štastná a chvilku na nic nemyslet,ale ne za tuhle cenu. Asi jsem to všechno zkopala.
Není to omluva,ale je to tak. Ted sbírám posledních pár kousku své odvahy aby jsem to dala zase do pořádku a doufám,že to zpravit ještě pujde.
Zvláštní...tak moc jsem věřila že letos ty vánoce a vánoční svátky,rozsvícení vánočního stromečku, zpívání vánočních koled a uždibování vánočního cukroví prožiju konečně v té pravé vánoční náladě,ale na místo toho,ještě než to stihlo začnout,budu nahrazovat svoje chyby. Hold asi neumím skloubit víc věcí zaráz. Nechápu t... a Mrzí mě to
angelblack.blog.cz

Jsme dva

1. listopadu 2010 v 21:16 | Silmarilli

Jsme dva. Dva na všechno - na lásku, na život, na boj i bolest i na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život i na smrt - dva. - Karel Čapek

Nádhernej citát...ani nevím kde jsem ho vzala ,le má co do sebe...vždyck se to lépe táhne s někým,než na něco být sám. Muže to být nejleší kamard/ka a nebo přítel či přítelkyně. To je celkem jedno...hlavně když v tom co vás trápí ejste sami...nemám pravdu ?angelblack.blog.cz

-Nic není horší než ztratit přátele-

23. října 2010 v 17:38 | Silmarilli
A já jich za svuj život poztrácela tolik,že bych to nespočítala na prstech jedné ruky. Za některé stálo bojovat aby zustaly a za některé ne. Já ale nebojovala ani o jednoho a mužu říct,že ted mě to mrzí. Jsou tu ale pořád jedinci,kteří mi zustaly a kterých se nevzdám. I kdyby to mělo znamenat tvrdou dřinu,pot a krev. Už jsem toho spatlala ve svém životě příliš a je načase ujasnit si co vlastně v životě chci. Né se jenom plácat a užírat se svýma problémama a doufat,že se to nějak vyřeší. Nic se totiž nevyřeší dokud člověk opravdu nebude chtít a já chci. Dneska jsem tak nějak přemýšlela nad lidma o které jsem přišla. Možná to tak mělo být. Možná si člověk potřebuje projít tímhle vším aby se otloukal a upevnil si tak svou slupku aby ten život nějak zvládl. Těžko říct. Pro mě je jediná chyba ta že jsem nemocná. Musela jsem se totiž pozastavit ve svém koloběhu života a nutí mě to přemýšlet. Což je moje zásadní chyba. Začnu si všechno vyčítat a momentálně bych se nejrači schoulila do klubíčka a plakala tak dlouho,dokud by mě to neukolébalo ke spánku. Nechat se lapit depkou a všechny od sebe zase odehnat. Nic z toho ale neudělám i kdybych tak moc chtěla. Protože by to byla chyba. Vrátila bych se o několik kroku zpátky. M8m dovoleno jen pár slziček a pak vstát a jít dál. Tohle " nadšení" pro život v sobě pěstuju už pár měsícu a i když je to občas pekelná dřina...zjištuju,že to pomalu funguje. Doufejme že mi to vydrží!!!
angelblack.blog.cz

nemocinkaná

21. října 2010 v 8:40 | Silmarilli
Věřím,že si říkáte,že tenhle blog už defakto nefunguje. Ale tak to není. Je toho jen poslední dobou trošku moc a já nemám ani jak se dostat na počítač. Doma je to už definitivně v čoudu takže dostat se na počítač bez hromady komentářu či připomínek,je vyloženě umění. Ale někde tam v pozadí se svítí na lepší časy takže to tu neuvadne. Tady nikdy! Tady to miluju!
Momentálně jsem nemocná v uterý jsem byla u doktorky ta mi oznámila,že je to nejspíš opět Absces. Takže směr na ORL,kde mi to řezaly... ted každý den tam chodím na otevření rány a vymačkání hnisu. Vždycky knučím jak malá holka...ale nevadí.... Asi jsem si to něčím zasloužila.... Navíc ,neumírá se na to,takže to nějak vydržím....Doufám,že se máte líp

že by to zase přišlo?

7. října 2010 v 8:56 | Silmarilli
angelblack.blog.czNějak je toho na mě poslední dobou docela dost a já nevěděla,kde mi hlava stojí. Natož se dostat sem a napsat vám něco :) Mám toho v hlavě tolik,že nevím kde začít.Možná nikde. Neím,jestli to sem chci psát. Už proto,že nic z toho není moc veselé. Sice jsem blog založila hlavně kvuli tomu,ale ted nějak nevím. Všechno si dělám dvakrát tak složitý a je toho tolik,že ani kdybych chtěla tak nevím kde začít. Musím si to všechno urovnat v hlavince abych neudělala žádnou blbost. Vždycky jednou za čas to těžké období příjde a já se ho bojím jako čert kříže. Právě přišlo a já zjištuju,že i když jsem si myslela buhví jak jsem připravená,zjištuju,že nejsem. Je to vždycky těžší než si myslím,ale já to zvládnu. Musím! Nebo ne ?
 
 

Reklama