Zvířectvo

Šejmo

25. května 2018 v 15:12 | Silmarilli



Už je to strašně dlouho, co jsem slíbila, že postupně představím všechny členy naší domácnosti. Naše Korela tu už je, ale chybí jeden člen, který na tenhle článek už snámi čeká dýl jak rok. A to je prosím náš pejsek.

Musím prvně podotknout, že jsem psa vživotě neměla. Celičký svůj život jsem snila o tom, jak jednou budu mít manžela, děti, domeček a samozřejmě k domečku patří taky pejsek. Jenom jsme to vzaly trošku v jiném pořadí ( domeček, pes, těhotenství, svatba, prcek.) A díky memu muži to mám všecno. A za to mu nepřestanu být nikdy vděčná...

Jako člověk, který vyrůstal celý život v paneláku a i snad všichny jeho příbuzní, jsem chápala proč je pejsek do bytu chyba. Nechtěla jsem žádného yorkšíra a tak by se náš pejsek v bytě nejspíš ukousal nudou. Ale když jsme koupili tenhle baráček vycítila jsem svou šanci a do muže jsem začala trošku klavírovat. Naštěstí má rád zvířata stejně jako já ( možná i víc, ale dělá že ne) , takže přemlouvání netrvalo dlouho. Ujasnili jsme si co chceme atd.

A nakonec jsme se rozhodli pro plemeno šiba inu. Znala jsem paní, která tohle plemeno má a naprosto mě uchvátilo. Jsou to strašně hodní pejsci, nicméně šíleně paličatí. Což se hned ukázalo když jsme si toho našeho nunínka dovezli domů. Musím podotknout, že odnaučit ho doma čůrat bylo lehčí než jsem čekala. Navíc nás všichni upozorňovali, že se štěnětem se první noci vůbec nevyspíme, tak i v tomhle nás překvapil. Kupodivu byl sice první den dost odtažitý, ale k večeru už to šlo líp a v noci spinkal jak zabitý. Ráno už nám věřil víc a začal si s námi i trošku hrát.

Když další den, šel muž do práce a já s psíkem zůstala sama doma, vzala jsem ho na náš dvoreček a tam jsme si hrály. Po chvilce jsem mu nedopatřením šlápla na packu a on chudáček šíleně zaknučel. První myšlenka samozřejmě patřila tomu, jestli je v pořádku, ale hned jí ásledoval strach, že se mě teď chudáček bude bát. Ale on mě znovu překvapil, tak nesměle se na mě podíval a tu packu směrem ke mě zvednul, čupla jsem si a pohladila ho po té pacičce a už jsme byly zase kamarádi.

Každopádně musím podotknout, pro ty kteří by snad uvažovaly o koupi tohoto plemen,že je opravdu nesmírně paličatý a musí mít přísnější výchovu. Což mu u nás trošku chybí no ...:( S náma se má jak v bavlnce klučina náš :)

Soptík

14. ledna 2017 v 9:51 | Silmarilli

No každopádne, naše předchozí korela Ferda, nám bohužel uprchl, když ho polovičák nechtěně vzal na obhlídku balkonu. Bylo to naše štěstíčko. No doma bylo tak neskutečné ticho, že jsem to nevydržela a do čtrnácti dní, jsme si jeli pro korelu novou.
A tímto vám chci představit soptíka. Je to strašně živej darebák a hrozně temperamentní. Zatím co Ferda se nás držel, jako klíště. Nemuseli jsme se bát, že někam poleze, protože to byl i strašný strašpytel, tak tohle je pravý opak. Ničeho se nebojí, do všeho jde po hlavě, všechno musí prozkoumat, vyzkoušet, ochutnat a zvědavě nakukuje, když právě něco děláte.
Jeden den k nám přišel pán, co nám tu něco zapojoval a soptík lítal z jedné strany klece na druhou, přesně podle pána aby mu nic neuniklo.
No takže, Soptě musí mít člověk pořád na očích, za to se ale nesmírně bavíme, jeho kravinám :)




 
 

Reklama
Reklama